Remember me good.. now I'll be just bad

3. února 2013 v 14:45 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
První den si říkáte "Proč?"
Druhý den si říkáte: "Chtěla bych vrátit čas."
A třetí den začnete zapomínat.

Už je to tak. Rozešli jsme se s milým. Ve čtvrtek. Víceméně se on rozešel se mnou a udal mi jen takovej poloviční důvod, kterej se mi nechce zveřejňovat. Nechtěl pauzu ani čas, chtěl konec. Tak ho má mít, nebudu ho nutit, do něčeho, co údajně nemá cenu. První den si fakt člověk myslí, že umře bez toho druhýho, ale pak se to začne ztrácet ve nekonečném počtu povinností, učení a zábav. Ještě, že bude ta matura, mám se aspoň čemu dlouhodobě věnovat.
Chtěla bych jen říct, že nervy a čas vložený do maturitního plesu se nám vrátil. Až na malou technickou rozesrávku se to celý povedlo, bylo to velkolepý a nádherný a hrozně vyčerpávajícně úžasný. Všude byly modrý a bílý balonky, všude samej gangnam style a vyšňořený rodiče. Nakonec i ten maturitní ples milýho byl pěknej. Na ten jsem ještě stihla jít před naším rozchodem.
I když má zase mrznout, tak já - nový single pozitivec - ve vzduchu už cítím jaro. Venku svítí sluničko, což je pro mě dobrá zpráva.
A sezona plesů pokračuje, včera jsme byli na plese na Bouzově. Ačkoliv to byl takový komornější a senilnejší zážitek, tak se přece našlo pár lidí, které jsme s Radou znali (pro informaci: Rada je můj nejlepčejší klučičí kamarád. K jeho smůle jeho osobu v tomto období okupuju více než obvykle). Takže jsme si zatančili, zapařili a zanadávali si. A já jsem si po dlouhém roce vzpomněla, jaký je to vlastně pocit, být tak trochu single. Zase mi začali všichni chlapi nadbíhat a nadprůměrně se o mě zajímat. A ačkoliv ani jednoho z nich nechci, ani bych nikdy nechtěla a nikdy s nimi nic neměla, dělalo mi to celkem dobře a zvyšovalo sebevědomí.
Chci jen říct, že nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem :)
Mír a lásku

Méérs


 

Příliš krátké béžové kalhoty... aneb naše krásné vánoční těšení.

22. prosince 2012 v 18:00 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Milý Ježíšku. Přála bych si pod stromeček tři věci: aby moje rodina a mí milí byli zdraví, aby se po celém světě rozlilo štěstí a mír a abych byla aspoň trochu hezká.
Sen o bezstarostných Vánocích se nadobro rozplynul. Máti zas bere ty svátky až moc vážně. Nemluvím jenom o úklidu ale taky o posílání pohlednic, pečení cukroví, barevně blikajícím kýči v okně a kaprovi Šimonovi (R.I.P. Šimone).
Kolem mě se to hamží barevným mihotáním. Ve škole řvou hned po otevření dveří koledy a učitelka dramaťáku lítá po budově v příliš krátkých béžových kalhotech a zvláštních dámských lakýrkách, nemluvě o santovské čepici, kterou nosí na hlavě. Ta rolnička na ní cinká jak stádo sobů, tyvole. Naši výtvarkářu jsem potkala ráno v Albertě. Byla nalíčená ještě víc než obvykle a nakupovala čokolády. Stejně ji mám ráda.
Ne že bych neměla ráda Vánoce. To jako mám. Ale přítelova matka je například naprosto potrefená. Při minulé návštěvě jejich obydlí jsem zůstala hrůzou stát ve dveřích. Nejen, že tam bylo fobicky naklizeno jako obvykle (což u nás nehrozí), ale taky jsem tam napočítala celkem 32 jednotlivých vánočních ozdob. Počínaje zvláštním červeným sobem na konferenčním stolku... a obrovským přírodním lemováním kolem kuchyňského portálu zdaleka nekonče. Asi nejvíc mě vyděsilo, že i na hajzlu byla zapálená svíčka. Jemný tiky v oku mě provázely až do příštího rána, kdy jsem odjížděla.
Chtěla bych jen podotknout, že na Vánoce nemusí být dokonale uklizeno, napečeno 14 druhů cukroví a všechno nemusí blikat jak bordelovej vítač. Lidi, klid...
Hlavně krásný Vánoce. Mějte se rádi. Kašlete na zdobení všeho co najdete. Hlavně mír a lásku. A prostřete u stolu i pro náhodného hosta ;).

Do it HARDER..!

29. listopadu 2012 v 22:19 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Já jsem tady zase úplně náhodou, mí drazí, ale měli byste si vážit toho, že tady vůbec jsem no.
Byly generálky na maturitu. Z češtiny a z angliny. U obou didakťáku mě nebetyčně nasralo, že mi utekla jednička o pouhý jeden bod (ano, u obou!! u češtiny i u angliny). Slohovka z čéjé byla za jedna. Plný počet bodou. Vysledky slohovky z ájé ještě díky bohu nevim, všechno jsem tahala až z paty ("přeju si psa"), takže myslim, že by mi výsledek akorát zku*vil víkend :D. No a ten fakt, že propadám z matiky, to vůbec nezmiňuju, dělá se mi z toho dost šoufl. A taky se mi dělá šoufl z toho, že mě náš novej tělocvikář při gymnastice neutálě bezostyšně osahává. Bílý ponožky (v kombinaci s kraťasama) vytažený až ke kolenům, zarostlej jak Rumcajs a připomíná mi jednoho mýho kámoše. A pak to na vás ještě sahá...:D.
Taky bych chtěla jen tak baj-d-vej podotknout, že jsem minimálně omezila svoji cigaretovou závislost, jelikož mi došly prachy. Jsem na sebe pyšná, že skoro nekouřím, když cigára u sebe nemám, ale jakmile si jednou za čtyři dny koupim krabičku, stáhnu ji během dne. Takže vlastně moc ani na co bejt pyšná nemám.
Ale stačilo by, tenhle sáhodlouhej monolog mě vyčerpává. Je čas na regeneraci. So peace and love my dears. And goodnight ;).

.. And it's always a good time..! :)

Méérs
 


Hey, ho here she go...

24. listopadu 2012 v 18:01 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
No... ahoj no. Já nevim, jak se vám mám omluvit, že jsem tady snad měsíc nebyla,je to neomluvitelné *i know*, ale moje školní a pracovní a domácí a partnerské vytížení je neustále neúnosné.
A vždyť já stejně ani nevím, co psát novýho. No. Propadám z matiky, takže jsem tak trochu upset, ale neustále věřím tomu, že to nějak spravím. Neboť když ne, tak mě nepřipustí k maturitě. Ouč. Taky si neustále připadám, že jsem v jednom kole. Dneska jsem dokonce vstala v 7 hodin (ráno! :D) a uklidila celý dům a můj vlastní pokoj se tak hnusně leskne až kolemjdoucím přechází oči. Většinu svého času teď vlastně vrážím taky do povinné četby, jak se řiká, co neuděláš za tři roky, tak to honíš ten rok poslední. Momentálně čtu Byla nás pět, Memento a zaráz i Hamleta. A jak miluju Romea a Julii, tak se mi Hamlet neustále bytostně hnusí. Hamlet magor, Ofélie naivní puťka, starej Hamlet je mrtvej, ale je taky magor no a královna je děvka. Co na to víc říct, jediná sympatická bytost je Marcelus, a to jen díky podobě našich jmen :D.
Mimochodem... Postihla mě nějaká zvlášní nemoc. Asi umírám. Každej den, už měsíc v kuse mě bolí hlava. Stupňuje se to stresem, zíráním do počítače a nejhorší je to po příchodu ze školy, nebo se to dostaví kolem druhé hodiny ve škole. Moji přátelé jsou nešťastní, protože kdykoliv, když přijdou, tak mě najdou v posteli jak spim, nebo v posteli jak skuhrám nebo v posteli jak se učim. Jediným mojim vyprošťovákem je kafe.
Další zajímavost: ztratila jsem chuť k jídlu. Žeru jenom tehdy, když mě mučí neúprosný hlad, když už se mi klepou ruce a místo mluvení jen vyluzuju zvlášní zvuky podobné hučení. Takže když žeru, tak se mi jídlo hnusí, nadavuje se mi z něj a po pozření bych ho nejradši vyzvracela. Vyjímkou NEJSOU!! ani oplatky, čokolády, chipsy ani jiná dobrá mňamidla, která mi vždy chutnala. Jím, protože musim. Tečka.
Saiko-chan: konečně jsi mě donutila napsat článek, jinak bych si snad ani nevzpomněla, že jsem to už snad před měsícem chtěla udělat. Děkuji ti proto mnohokrát a vzkazuji, že mám opravdu tolik napráskaný program, že nejsem schopna vyplodit pár písmenek ;).
Ještě jednou se omluvujI velice a tady máte to, co mě momentálně nakopává. Když on byl Robbie vždycky můj favorit :D ...

Méérs

*Every now and then I fall apart*

4. října 2012 v 21:19 | Méérs ☮
Možná je to mou rodinnou deformací zvanou nekonečné štěstí, ale stejně.. po skončení praxe v družince mám pocit, že děti z rozvedených rodin jsou vyloženně imunní k jakékoliv úctě a respektu ke starším... "Já vás ale nemusím poslouchat, vy nejste moje paní učitelka." No a? To řeknou snad i svý náhradní mamince: "Já tě nemusim poslouchat, ty nejsi moje matka!"? Nebo co?! No to je jedno, sice jsem si myslela o prdeli, ale odpověděla jsem velice slušně: "Ale Aničko, já jsem teď tvoje paní učitelka, takže mě poslouchat musíš." Tečka.
Nechápu ty kecy o "dlouhejch pod/zimních večerech". Každej večer, ať už je letní nebo zimní, mi vždycky uteče hrozně rychle. Ze školy se vracím utahaná v šest večer a asi proto se vždycky cejtim tak, že bych se nejradši oběsila na vlastních střevech, K tomu ta hnusná povinná četba k maturitě. Chytám záchvaty z toho, že nestíhám. Nestíhám číst, nestíhám psát, rozebírat knížky, psát témata do angličtiny, malovat obrazy do výtvarky a učit se do pedagogiky. Nechápu podstatu řecký filozofie a rozdělení architektury. Deptá mě rejpat ve výtvarce do plastový desky a v češtině dělat, že se mě nějak dotýká fakt, že mám nejlepší slohový skóre na škole, ale jinak jsem úplně na hovno. Seru kecy bejvalý češtinářky o debilovinách, že bych se měla stát spisovatelkou a angličtinářky, že bych se měla na vysoký věnovat anglině. Chci se na celý studování a školy už jednou pro vždycky vysrat a jít do školky. Hrát si s dětma, ukládat je do postýlek a číst jim pohádky. Chci s nima jezdit na bazének a převádět je poctivě přes přechod... Just a dream.
Není čas a důvod zoufat. Věřim, že se přes to přenesu a až zas začne svítit sluníčko, tak bude líp.

Is nothing I can do...


Méérs