Říjen 2010

Které ruky se mám chytnout..?

31. října 2010 v 21:53 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
.. Hau...
Eh..? Je to jak když vám dva lidi nabízej dvě čokolády, ale obě stejně chutnaj. Jako když vám dva lidi nabízej tu stejnou cigaretu. Jako když vám dva lidi nabízej ruku a vy nevíte, které se chytit. Kterýho z těch dvou si vyberete? Toho koho máte radši. Ale co když nemáte radši ani jednoho a máte je rádi stejně? Co když jednoho znáte dlouho, ale víte, že je průserář a druhýho znáte krátce, ale víte, že je slušnej a hodnej? Co když vám dva lidi nabízí tu úplně stejnou lásku a vy nevíte, kterýho si vybrat?
Kterýho si mám vybrat..? Neraďte.. Když srdce zavelí, je rozum v prdeli, já vím... Ale co když nevíte jestli je lepší rozum nebo láska? Všechno to jde do kopru... A já to vím. A oni to ví taky.
Prostě normální starosti nenormální divné šestnáctky...


Marsi :)
(Méérs)



Skladba je němá...

28. října 2010 v 23:14 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
give us a smile
Děěckáá.. Cejtim se vadněě... Nechápu..?! =D
Jsem "slušná děvka". Kupodivu jsem tohle řekla já sama namísto "slušné děvče". Už mi hrabe, přitom jsem tak hodná. Lež za lží, všecko se to sere..
Včerejšek: Ta akce by se dala přirovnat k frázím jako například: "Co očí nevidí, to srdce nebolí" nebo "Když kocour není doma, mají myši pré". A tak to je, a tak to bude. Já nevim jestli to byla jen chvilková záležitost nebo "něco na dýl", ale trápí mě to. Líbí se mi jak každej říká "chci aby se to nikdy nestalo" i když by pak litovali, že to neudělali. Já toho nelituju, jak pořád říkám: "Žij okamžikem."
Jedem dál. Dnešek se pro mě nesl ve znamení návštěvy hřbitovů.. však víte, těch depresivních místeček plnejch dušiček zemřelejch lidí poletujících všude kolem. Zapalovat svíčky, chvilku postát u hrobu a jdeme dál, tak je to každej rok. A v neděli mě to čeká zas. Jako by mne to nějak naplňovalo.
… Ach, proč mám pocit, že tenhle článek ztratil svůj význam? Možná protože ho ztratil. Jdu uklidňovat jednu z mých neštastně zamilovaných kámošek na icq, vy se tu mějte jak chcete.
P.S.: Písnička- jedna z mých oblíbených zábavových - ploužák.. :) Neznáte ji, věřte mi... Ale pusťte si ji, třeba se vám zalíbí ;)

Vaše Marsi:)
(Méérs)
(obrázek odsud)

"I know the breakdown..."

27. října 2010 v 19:18 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
daughter
Ach, není nic více uvolňujícího, než se rozběhnout proti zdi a přímo to do ní napálit hlavou. Najednou jakoby člověk lítal.
Dobrej podvečer přeju všem, zase tu straším...
Tentokrát s ještě "lepší" náladou jak minule. Asi celý tohle období jednomu dotyčnýmu leze na mozek, a ten zas leze na mozek mně. I přesto všechno jsem ráda, že je na tom stejně ještě někdo jinej než já (ne, že bych to oné dotyčné kámošce přála, to ne...).
Od soboty se něco změnilo. Není to až tak převratný abych to musela psát do občanky nebo jinam, ale nic nebude jako předtím... aspoň myslím. Že tomu nechápete? Buďte klidní, já taky ne, jsem absolutně ztracená v množství pojmů a otazníků, který se kolem mě najednou vyrojily. Navzdory tomu, že většinu času zachovávám chladnou hlavu, teď se mi chce udělat si z toho "milýho" človíčka boxovací pytel. Vůbec se mi nechce mezi lidi a to mám dneska zažít další noční jízdu.. Já nechci. Chci jediný- tiše a nepozorovaně usnout, schovaná do koutu temný místnosti. Žaluziemi budou dovnitř prosvítat proužky oranžovýho světla a venku bude zima, velká zima. Tak velká, že zamrzne vzduch. Všechno kolem mne zamrzne. Jenom já budu žít dál, v bláhové naději, že tohle milosrdné vakuum za oknem nikdy neskončí...
Kašlu na to, dneska se ožeru...

… Abych něco dodala k téhlé písni (Tantric - Breakdown). Znám ji už delsí dobu, ale nedávno jsem si na ni vzpomněla a zase jsem se na ní stala závislou. Díky refréne za pochopení jistejch záležitostí v mým podivným životě, díky.

"I know the breakdown,
Everything is gonna shake now someday...
I know the breakdown,
Tell me again am i awake now baby...
You can find the reason that no one else is living this way ..."


Vaše Marsi :)
(Méérs)
(obrázek opět ukraden od glittersniffer ... ta její tvorba mě zabíjí ♥)

Naprosto normální sobota

26. října 2010 v 22:48 | Marsi :) → Méérs
So... Jediný co bych k tomu řekla je: nebijte mne, já za svou debilitu nemohu. Jsem úplně "normální" neplnoletý tvor, nepobírající trocha fantazie. Závěr je: Téma bylo "horor". Není to horor, ale to slovo je tam zmíněný, pozooor! :D Takže mě neukamenujte a pokud chcete, čtěte :).
________________________________________________________________________________
NAPROSTO NORMÁLNÍ SOBOTA
Každý člověk, který nás míjel nám věnoval vyděšený pohled. Asi se nebylo moc čemu divit, náš výstřední vzhled každého překvapil. Na sobě rozervané sukně z úplé černé kůže, vysoké boty na platformě a mikiny s kapucemi, které jsme měly přetažené přes šíleně odbarvené, napůl vyholené hlavy. Dvě drsně vyhlížející holky s cigaretami v ruce se procházely po ulici a ďábelsky se chichotaly svým plánům.
"Co budeme dělat v sobotu?"
"Hej, viděla jsem na netu fakt brutální věc: V Praze se asi každej měsíc koná nějaká Devil party. Vlezný je sice nechutně drahý, ale za ten zážitek to stát bude, ne?"
Nebyla jsem proti i přesto, že jsem neměla sebemenší tušení, o čem to Patricie mluví. Přidaly jsme do kroku a za deset minut jsme se už ohřívaly v nejbližší internetové kavárně.
"Vidíš?" otočila se na mě Pat, když našla, to co hledala a nechala mne, abych se pokochala.
"Jo, to vypadá fajn," přikyvovala jsem horlivě, když jsem očima přelétala text na monitoru. Pracovníci "Devilu" slibovali kvalitní tetování, piercing ale i údajně úžasnou párty jednou do měsíce. Narazila jsem také na pár slov, kterým jsem nerozumněla, kupříkladu slova jako skarifikace nebo tongue split. Na další odkazy v menu jsem se ani nedívala... Na co taky? Bude to fajn.

the club smoker
Pod krátké kožené sukýnky nám zafukoval studený vítr a nános šminek vzal vinou podzimního ledového deštíku plně za své. Byla sobota, stály jsme před oním klubem a váhaly, jestli vážně jít dovnitř.
Zatlačily jsme do dveří vyplněných kouřovým sklem a vstoupily jsme do chodbičky, kde jsme zaplatily vstupné. Nikdo kromě hojně potetovaného "vyhazovače" tu nebyl. Před druhými prosklenými dveřmi jsme se opět na malý moment zastavily, ale lístky nás stály tolik peněz, že jsme teď nehodlaly couvnout.
"Klub" byl pro tohle místo slabý výraz. Celý prostor by vypadal skoro jako obyčejná diskotéka, kdyby v každém rohu nebyla židle, na které seděl některý z místních odvážlivců a nechával si aplikovat další z mnoha piercingů. Návštěvníci téhle akce také nevypadali jako obyčejní lidé, které potkáte ve frontě u doktora. Náš vzhled byl oproti nim nicka. Potetovaná těla svíjející se do rytmu elektronické hudby a oblečená v podivuhodných oblečcích působila jako zběsilí přiopilí hadi. Lidé, kteří se nacházeli v téhle zakouřené místnosti představovali zastupitele mnoha stylů. Někteří měli černou patku přes oko, někteří byli oblečení do latexu nebo všelijakých síťovin a pár z nich mělo pestrobarevné šatičky pro lolitky.
"Jseš si jistá, že jsme tu správně?" zahulákala jsem do ucha Pat a ta jen vyděšeně pokrčila rameny. Každý z těch lidí kolem měl na tělě minimálně jedno tetování nebo kilo ocelových náušnic a piercingů.
"Ahoj, holky!". Objetí, které přišlo zezadu bylo dost nečekané. Když jsem vzhlédla, spatřila jsem dvoumetrového upoceného chlapa. Trošku šokovaně sjel očima náš zevnějšek a přikývl. "Aha, vy jsme tu nový, co?"
"No..."
"A nechtěly byste nějakou kérku? Nebo naušničku?" zazubil se.
"Néé, zatím né," usmála jsem se křečovitě, načež nás chlápek s mávnutím opustil. "Pat? To je hrůza, kde to jsme?" vytřeštila jsem na Pat oči. Kamarádka opět pokrčila rameny a rozhlížela se kolem stejně zmateně jako já.
"Pozor, pánové a dámy!" uslyšely jsme hlas odněkud ze strany. "Je tu zlatý hřeb večera."
Nechaly jsme se nést davem přímo k ohrazenému místu uprostřed místnosti. Po prostoru se promenádovali dva polonazí svalnatí muži. S široce rozevřenýma očima údivem jsem pozorovala, jak jeden svazuje toho druhého tlustým lanem a v hrůze čekala, co bude dál. Později jsem však zjistila, že dál už jsem se raději neměla dívat. Když si muž nechal bez mrknutí oka propíchnout tlustou kůži na zádech háky o průměru tři centimetry a zavěsit se za ně do výšky dvou metrů, usoudila jsem, že tohle je na mě vážně moc.
S rukou před ústy jsem vyběhla ven a tam pokřtila dosud poměrně čistý chodník. Netrvalo to dlouho a Pat se ke mně přidala. Nakonec jsme se vysíleně, s naprostou absencí žaludečních šťáv, sesunuly k zemi a zapálily si cigaretu. Po chvíli, když se nám přestaly třást ruce jsme se na sebe podívaly.
"Pat? Tohle byl horor. Už nikdy žádný zvrácený párty, platí?"
"Platí..." přikývla, odhodila cigaretu, předklonila se a já znovu zaslechla ony známé dávivé zvuky.

by Marsi :)
(Méérs)
(obrázek ukraden odsud .... mimochodem ten jedinec co vyrábí tyhle obrázky je fakt borec, jenom se mrkněte do galerie... =)

David Carr - KOKAIN

24. října 2010 v 20:23 | Marsi :) → Méérs |  Recenze - Knihy
KOKAIN - Temná pouť do vlastní minulosti
dc-kokain

Všechny návykové látky jsou pěkné svinstvo. Své o tom ví i novinář David Carr...
Autor knihy KOKAIN - aneb Temná pouť do vlastní minulosti (v originále: KOKAIN - The Night Of The Gun), David Carr, strávil tři dlouhé roky svého života shromažďováním podkladů pro tuto knihu. Ptáte se, co je těžké na tom napsat autobiografii, když o vlastním životě víte všechno nejlíp vy? A co když si vinou užíváním návykové látky nepamatujete mnoho okamžiků ve svém životě? Pak není na výběr. David zpovídá množství známých, kteří se stali svědky jeho pádu: kamarády, drogové dealery, rodinu, bývalé milenky, policisty a další. Shromažďuje policejní protokoly, zatykačů, lékařských zpráv a jiných dokumentů. Převážnou většinu rozhovorů si nahrává na digitální kameru nebo diktafon (mimochodem většina těchto materiálů je zveřejněna na internetových stránkách knihy www.nightofthegun.com).
Kniha, se kterou se vracíme zpátky do osmdesátých let, je šokujícím záznamem drogové závislosti mladého novináře, odhaluje samotné dno propasti závislosti na kokainu a alkoholu. David bez obalu píše o tom, jak sám vychoval dvojčata, která porodila jeho stejně závislá milenka, jak překonal onemocnění rakovinou a těžkou pracovní situaci, a to všechno i přesto, že byl neustále pod vlivem drogy. Kniha je popisem drogového pekla, které Davida pěkně spálilo, ale i příslibem lepší budoucnosti muže, který svou závislost překonal a nyní je novinářem v The New York Times.

'Pokud to s pícháním kokainu někdo myslí vážně, tak to většinou dělá ve dvojici. Důvod je prostý. Každý se chce dostat až na samu hranici předávkování, na samu hranici toho, co jeho tělo snese. Na druhou stranu přitom ale nechce zemřít. Technicky se toho dá dosáhnout tak, že injekční stříkačku naplníte na maximum, ale na píst tlačíte velmi zlehka a pomalu. Tudíž váš parťák tlačí pomalu na píst a sleduje přitom vaše reakce. A vy se můžete zaposlouchat do svého nitra. Do zvuků krve a nervů, které se pomalu začínají vařit. Ve chvíli, kdy vám začne zvonit v uších, je třeba přestat tlačit na píst. Parťák se vás ptá: "Jsi v pořádku?". "Ano. Ne... Jen, ehm... Ach... Teď je to dokonalý..."'
(David Carr: KOKAIN - str. 162)

Osobní názor: Tato kniha mě zaujala jednoho horkého odpoledne v období letních prázdnin, na jedné z polic v knihovně, které skrývaly světové bestsellery. Jako vášnivou čtenářku literatury týkající se drogové závislosti mě obrovský bílý nápis KOKAIN na přebalu knihy nemohl nechat chladnou. Už po pár stránkách jsem nabyla přesvědčení, že můj výběr byl správný. Myslím si, že KOKAIN je jedna z nejlepších knih o drogové závislosti, kterou jsem kdy četla (a nebylo jich málo). Možná i nejlepší... Odstavec výše uvedený kurzívou je jeden z mnoha, které jsem si z textu vypsala. Právě těchto pár vět mne na knize nejvíc zaujalo. Každopádně, prostředí drogových doupat, chat, na kteých se pořádaly divoké večírky nebo kanceláří, ve kterých David působil, jen podtrhuje temnotu, která z knihy přímo sálá. A co je na tom nejlepší? To všechno se skutečně stalo...


Autor: David Carr
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 375
Konečné hodnocení:/ 5 bodů

by Marsi :)
(Méérs)

Happy toxic tears in the autumn rain :)

23. října 2010 v 16:54 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
toxic tears
Zdravím všechny blogery, blogerky (popřípadě blogčata) i jiná individua ;)
Po včerejší véélmi dlouhé procházce jsem si vyčistila nejen dutiny, ale také hlavu a mysl. Taky jsem to po náročným týdnu ve škole velice nutně potřebovala (zaplať bůh, že už zas pár dní máme volno). Asi to bude znít blbě, ale až včera jsem si uvědomila, jak velkou chybu jsem udělala... Teď každou půlhodinu koukám na displej mobilu, jestli mi nepřišla zpráva, i přesto, že vím, že kdyby mi zpráva přišla, uslyším to. No jo.. chybovat je lidské, naučme se s tím žít, že ;).
Asi na mě dopadá opět ona podzimní nostalgie. Listí, které po předvčerejším mrazu opadalo ze stromů na zem je prostě všude a nás línej kocourek Mikeš si toho nesmírně užívá. Když byl ještě maličkej tak v něm den co den dováděl jako zblázněnej. Ale teď, když už jsou mu pěkný čtyři roky v něm akorát tak leží. Černý krasavec se kouzelnýma zelenýma očima ležící v pestrobarevném listí. Nádhernej, a jak už jsem řekla, tak i nostalgickej pohled :). Proto miluju podzim :).
Abych se vrátila k reálnými, nezasněnýmu životu, kterej vedu: Škola je mrcha, nebo spíš ty lidi, co v ní učí. Když si vzpomenu, že musím namalovat obraz na téma "Můry a ptáci" (do pondělí!) berou mě mrákoty. Vhledem k faktu, že na to mám zhruba 35 hodin a nemám ještě žádnej nápad, mě to děsí. Ale hlavně, že jsme vysmátí :D. Navíc jsem dostala za úkol napsat "něco" (rozumějte povídku, nebo jinou patlaninu) na dvě témata. Prvním je "Písmeno K" a druhým "Frazeologismus". Začíná se mi z toho všeho dělat šoufl.. :). Každopádně jsme měli ještě třetí téma "horor". A na to jsem už něco napsala, tak slibuju, že vám to sem za nějakou tu chvíli hodím :).
Uhm a abych se vyjádřila k dnešnímu hudebnímu výběru. Tuhle hudbu normálně moc neposlouchám, ale tuhle písničku mám ráda. Jak pro její klip, kterej vyjadřuje moji momentální náladu, tak pro její text, který na mě sedí, kdykoli. Jinak ani nevím kdo to vůbec jistá Natasha Bedingfield je :).
A jako polsení bych se ráda vyjádřila k obrázku, kterej je u tohohle článku. Našla jsem ho včera na DeviantArtu a naprosto mě dostal. Možná je to mojí úchylkou na zelenou, možná jeho podstatou, každopádně já zelený slzy (ani žádný jiný) momentálně neroním :). Jsem uchváceníá mí milí. Tady je zdroj.
Mějte se krásně, nebo vlastně se mějte jak chcete, ale já prozatím mizím :).

Vaše Marsi :)
(Méérs)

Vypsaná Fixa - 1982

16. října 2010 v 19:49 | Marsi :) |  Music&Videos
Dobrej večír všem ;)
Tak. Za pár chvilek se chystám na zábavu. Že by se mi tam nějak extra moc chtělo, to se říct nedá, ale už jsem svou účast přislíbila několika milým lidem, takže teď se na ně už vykašlat nehodlám.
Za dnešek jsem už vypila litr a půl kávy. Proč? Protože jsem byla s maminou nakupovat v Polsku (kde jsem si mimochodem pořídila naprosto frajerskou čepičku, tašku a šátek a u každého druhé ho stánku jsem žankala kávu xD). Takže proto právě umírám únavou :/...
A proč sem dávám právě tuhle písničku. Je jedna z mých oblíbených zábavových.Vypsaná fixa je pro mě něco jako česká Nirvana. Už jenom začátek téhle písničky mluví za vše ;).
Takže, konec, loučím se s váma. Jdu trsat, amen :P


Marsi :)
(Méérs :D)

Bullet For My Valentine - The Last Fight

13. října 2010 v 21:25 | Marsi :) |  Music&Videos
Další z oněch mnou milovaných Bulleťáckých dnů.. :)) Dneska zase celej den ve vlaku i doma.. pořád Bullet For My Valentine.. ♥ stává se z toho závislost xDD Dneska jsem se zase zaměřila na The Last Fight (když to díky mě vyřvávalo po celým vagoně xD a doma jsem si pořád dokola pouštěla ty borce na youtube, co zkoušej přehrát to sólo v The Last Fight.. a jsou to fakt týpci ;) takže...

Official video The Last Fight...:

... a jeden z coverů toho úžasnýho sóla, u kterýho slastí vždycky zavírám oči :P..:

Marsi :)
(Méérs :D)

I'm your sugar, I'm your cream ... I'm your anti-american dream! :P

12. října 2010 v 22:04 | Marsi :) |  Zápisníček-debilníček :))
green wld
Nazdar.. :D
/Jen tak mimochodem, líbí se vám nadpis tohohle článku? Mě jooo! Dneska mi vězel v kebuli celej den :D. Někde jsem ho pochytila, vůbec nemám tucha kde, ale je to super... " I'm your sugar, I'm your cream ... I'm your anti-american dream! :D :P "/ ...
... Tak trochu se nechápu. Dneska jelikož jsem měla přebytek času, dobré nálady a hlavně energie z toho jak krásně bylo (anoo, sluníčko mi smažilo do mých odbarvených vlasů o sto šest, takže počítám s tím, že za nějakej ten čas budu opět blond .. ble :D), tak jsem zaskočila do knihovny. No jo, už jsem tam měla u paní knihovnice třiceti-korunovej vroubek, takže jsem vrátila knížku KOKAIN (která se mi pro její kvalitu vracet vůbec nechtěla) a řekla jsem si: "Okej, Méérs, budeš zodpovědná. Půjdeš rovnou k regálu s klasickou prózou a dramatem a vybereš si něco od Shakespeara, něco do povinné četby.
vodka_starling
Tentokrát se nezastavíš ani u regálu s fantasy, detektivkama nebo novinkama, jasný?!"... No jo, jenomže ono se lehce řekne a hůř udělá :D. Po mixu detektivek a 'Brownovek' jsem hodila jenom očkem a bylo mi jasný, že neodejdu s prázdnou. Lidi pochopte, konečně se mi pod ruku dostala VODKA od Borise Starlinga, mýho oblíbenýho spisovatele ^^. Takzvaně jsem v tu chvíli tekla :D i přesto, že má přes 500 stran. To nějak zmáknu. Musím přečíst Pozdě k ránu, nějakou další knížku (nejspíš Zkrocení zlé ženy od Šejkího nebo Evžena Oněgina) a Vodku. Bude to náročný..
Áá, koukněme, maminka má zase s něčím problém. Ano, už jsem tu moc dlouho, i přesto, že se většinu času učím dějepis :P.. No jo, moje maminka je 'poklad'.
Jinak hudební tip dneska.. Dneska jsem poslouchala naprostou m*du (pardon, ale to slovo se stalo součástí mojí denní mluvy :D) starších hitů. A nejvíc doporučuju /chvíle napětí :D/ ...Led Zeppelin - Stairway To Heaven ;)


Loučí se s váma ..
Vaše Marsi :)
(Méérs :D)
(obrázek→ google)

"... Don't you cry tonight ... I still love you baby..."

11. října 2010 v 19:50 | Marsi :) |  Zápisníček-debilníček :))
sun
Čágo...
Čas od času se něco posere.. Jenomže když se vám život sere pořád, je to na nic. Lidi si myslej, že jsem pohodář. Asi jsem, ale jenom proto, že mi už nic jinýho ani nezbejvá. Potřebovala bych ze sebe vydávit všechen ten vztek a vůbec. Postupem času, když tak pozoruju, jak se mi všecko hroutí před očima, začínám věřit, že dokonce existuje nějakej osud, kterej si na někoho zasedne a hned tak nesleze... :)
Ach jo, tak zpět k normálním věcem. Tento týden mám sice ve škole "kratší", ale o to těžši. Učení strašně moc, práce jak na hradě a starostí až nad hlavu, k tomu nálada na dvě věci. Jak tak koukám na to, jak se můj blog vyvíjí, tak mě napadá, že mu už brzo bude rok. Určitě na jeho narozky nezapomenu a napíšu nějakou krátkou děkovnou a dojemnou řeč :D.
Uhm, konečně jsem dočetla knihu KOKAIN aneb The Night Of The Gun.. takže co nejdřív bude recenze. Byla to fakt dobrá knížka, ale už jsem přesáhla půjčovní dobu, takže frr do knihovny. Teď budu muset přečíst soubor básní Pozdě k ránu (mám tušení že od Hlaváčka) a asi něco od Šejkího (rozumějte Shakespeara). Tolik o mém literárním životě...
Někdy během listopadu nejspíš s Drynou pojedu na první část Harryho Pottera a Relikvií smrti (jakožto skalní fanda brýlatýho čaroděje jsem natěšená jak malej harant :P). Bude to fajn. Zítra jdeme se školou do kina na nějakou historickou koninu, vůbec netuším o co go, takže tak. Jinak jsem se podívala na film s názvem Kostka. Byla jsem totálně natěšená (protože po tom co mi o tom pár lidí řeklo jsem se připravovala na pořádnej masakr), ale jako.. zbytečně jsem plýtvala časem. První scéna byla fajn, zbytek byl docela nuda. Takže Kostka je docela dost blbost... Uhm, něco jsem zaslechla o tom, že by měl být SAW7 v kinech 3D a úplně mě to nadchlo..Sérii SAW mám celkem ráda pro její krvavost, takže možná někoho někdy donutím tam se mnou zajít... Tolik z méh filmového života.
Už zbývá jenom ten hudební.. Takže dnešní tip - Guns N' Roses - Don't Cry -je takovej dost hodící se k mojí náladě. I ten text je takovej plovičatej k mojí osobě. Napůl jo, napůl ne. Jinak to popsat nejde. Takže já mizím, mějte se jak chcete, ale na mne čeká dějepis... Howgh, domluvila jsem.


Vaše Marsi :)
(Méérs :D)