Prosinec 2010

Opotřebovaná...

29. prosince 2010 v 17:10 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
christmas in my ♥
Oukej..:)
Cejtím se fakt vypotřebovaná/opotřebovaná nebo co. Včera jsem se natolik věnovala blogu, až mi z toho málem hráblo. Napsala jsem článek na téma týdne (a můj blog navštívilo přesně 100 lidí.. drsný ^^), napsala jsem dvě recenze. Dodívala jsem se na Lovely Complex a začala jsem koukat na K-On!, takže v dohledný době bude další recenze. Fujky. Jedu jako na běžícím páse. Mám dělat pololetku do výtvarky- prostorovej objekt na téma "srdce jako orgán". To je radost, že? Mám se učit na písemku do němčiny a dějepisu, další radost. Mimo to, už si představuju, jak zase dopadnu na Silvestra- ne, nechci se vidět... No, když jsem se včera (asi v 11 večer) konečně vykašlala na blog, rozhodla jsem se zrelaxovat. Oblíkla jsem se, dokonce jsem se vykašlala na to, abych šla pro kámošku a šla si dát procházku. Sama. Sněžilo, hnusně sněžilo a já jsem s cigárem v ruce klidně obcházela tu nevyšlapanou cestu kolem hřbitova, aniž by někde poblíž svítilo světlo .. a bylo mi fajn. Dokonce jsem opět nalezla svoje druhý Já ("tobě se tam chce?".. "docela jo".. "ale mně ne, je mi zima".. "tak se jdem oblíct?".. "ne, kašlem na to, jdem domů..). Nakonec jsem šla domů, zalezla do pokoje, čuměla na nějakej horor na Primě Cool (asi až do půl 3 do noci). Následně jsem to přepla na MTV.. hej lidi? Co to je →toto←? Je to nějakééé.. éééh... gotické, nééé? :D Něco jsem o tom četla, ale nějak to neznám. Včera jsem tu písničku a klip slyšela a viděla prvně. Kdo to ví, odpoví...
No a dneska to plánuju udělat podobně, jenom bez toho blbnutí tady na blogu. Vidím to tak, že se půjdu zase projít, vrátim se domů, mrknu na dějepis, pak si dám vanu a zase budu do tří do rána sledovat nějakej horor na některé ze satelitních stanic :D. Záživnej program na večer, ne?
Tak se mějte krásně, já se jdu bodnout :D

*Další na co jsem včera večer při přepínání programů narazila, Kryštof a jeho Lolita. A zas si to pouštím dokola, furt a furt. Taková ta klasika, která se nikdy neoposlouchá, vy víte co tím myslím, že? Brány nocí, vrány křídly leští háv, noc je symfonie a hvězdy střepy z krás :)*

Vaše Marsi :)
(Méérs)

Recenze Lovely Complex

28. prosince 2010 v 22:18 | Marsi :) → Méérs
Autor anime: Konosuke Uda
Díly: 24
Rok vydání: 2007
Žánr: romantické,komedie
...

"Hej, Risa-chan, že tobě se líbí Otani-kun?"
"Co děláš? Vždyť je na mě moc malej!"

lovely complex1
No jo. Tihle dva mají takový svůj osobní komplex, který jim dělá problémy v lásce. Ona je velká, on je malej. Risa Koizumi měří 170 cm a Otani Atsushi má pouhých 158 cm. Risa a Otani společně mají pevný přátelský vztah, který ale provázejí neustálé hádky, ječení a naschvály. Na škole jsou známí jako komediální dvojka All-Hanshin Kyojin. Mají toho mnoho společného: oblíbeného zpěváka Umibouzu, mají rádi podobné sporty a milují video hry a automaty.
Tráví spolu hodně času, protože ani jeden z nich nemá partnera, i když Otani je u děvčat velmi oblíben hlavně díky tomu, že je členem basketbalového týmu. A tak se jednou tihle dva vsadí o tom, kdo si dřív najde partnera.
Na scéně se objevuje hned několik nových postav: Risin kamarád ze základky- fešák Haruka, neuvěřitelné roztomilá Seiko, která však určitě něco skrývá, Otaniho ex-přítelkyně, která se o něco snaží, okouzlující Maity-sensei...
Příběh Otaniho a Risy sledujeme celou tu dobu, kdy studují střední školu. Postupem času si Risa uvědomuje, že v hledání lásky nemusí chodit až tak daleko. Že stačí zůstat nohama pěvně na zemi a jen se rozhlédnout kolem sebe. A tak se zamiluje do Otaniho. Bude však Otani opětovat její city?
Mimo komickou dvojku a vedlejší postavy (jimiž jsou Haruka, Seiko atd.) pozorujeme příběhy jejich přátel: Nobuko se silným charakterem, jejího přítele Nakaa a stydlivé dvojky Chiharu a Suzukiho.

lovely complex2
A můj názor? Zatraceně, podívejte se na tohle anime, určitě jo! V životě jsme neviděli tak bravurně nakreslený grimasy, který provádí Risa :D. V životě jsem se tak děsně nenasmála u něčích xichtů. Nápad All-Hanshin Kyojin je docela neotřelý, když se nad tím zamyslím. Do tohoto anime jsem se vcítít dokázala, protože tenhle příběh jsem poznala i v reálném životě. I přesto, jak po sobě Risa a Otani neustále řvou, pošťuchují se a dokazují si, jak se nenávidí, jde poznat, že se mají vlastně rádi. Nejčastější slovo, které v anime uslyšíte je určitě slovo "idiot". Ovšem po prvních cca 17 uječených dílech příjde příjemná změna. A vy si řeknete "jo, konečně se to někam dostává"...

opening 1 →

ending 1 →


recenze by Marsi :)
(*obr1, obr2*)

Recenze Ouran High School Host Club

28. prosince 2010 v 21:34 | Marsi :) → Méérs
Formát:26 TV
Režie:Takuya Igarashi
Původní název:Ouran Koukou Host Club
Studio:BONES, Hakusensha, Nippon Television Network, VAP

"Vítej!"
Otevíráš mohutné dřevěné dveře hudební učebny a vidíš šest okouzlujících mladých chlapců, kteří mají v úmyslu se o tebe božsky postarat. Sen? Ne, tohle je Ouranský hostitelský klub.
Ouran je japonská prestižní střední škola pro tu nejvyšší smetánku. Dívky studující na této škole mají plno volného času a právě pro ně je tu hostitelský klub. Proto, aby jim zkrátil dlouhou chvíli, zabavil je a dal jim pocit, že každá z nich je ta nejkrásnější.
ohshc
A právě mezi tuto smetánku přichází zvláštní studentka Haruhi Fujioka, která ovšem vypadá tak trochu.. jako kluk. Nosí brýle a vytahané kalhoty a svetr, protože si díky nedostatku peněz nemůže dovolit školní uniformu. Haruhi netuší, že na zdejší škole něco jako hostitelský klub existuje a tak jednou nevědomky vstoupí právě do třetí hudební učebny, kde nechtěně rozbije drahocennou vázu za osm milionů jenů. Hostitelský klub Haru nenápadně naznačí, že je povinna vázu zaplatit, ale jelikož Haruhi penězi zrovna naoplývá, rozhodnou se ji přijmout jako dalšího hostitele. Nikoho z host klubu ani nenapadne, že by Haru mohla být dívka, na to se příjde až později. Haruhi je ale v okouzlování bohatých dam tak schopná, že zůstane v host klubu dál, aby splatila svůj dluh.
Tohle anime.. si oblíbíte. Každý z klubu je jedinečný, ale přesto jsou všichni stejně divní. Kyouya myslí na finanční stránku klubu, na jeho prospěch, ale také se o něm v průběhu anime dozvídámě, že je to pěkný sólista. Dvojčata Hikaru a Kaoru, kteří až dosud měli svůj vlastní svět, do kterého odmítali koholi pustit, nalézají v Haruhi první opravdovou kamarádku. Pak je tu dvojka Mori a Honney. Malý, naproto rozkošký "Haník" překřtí Haruhi na Haru-chan a Mori, jakožto jeho ochránce, má s Haruhi (stejně jako s každým) ryze chladný přátelský vztah. A princ klubu Tamaki? Když vám řeknu, že si říká "taťka", budete mít na snime větší chuť se podívat? :)

Původně se mi do tohohle anime moc nechtělo. Všichni říkali, jak je skvělé, okouzlující, úžasné, ale mě se tomu nechtělo věřit, když jsem na obrázcích s touhle tématikou viděla tu spoustu růžové barvy. Nakonec jsem se ale nechala ukevat, protože miluju komediální anime série ze školního prostředí. Nejdřív jsem byla otrávená.. Ovšem, už prvních 20 minut z prvního dílu mě dostalo. Nehledejte bojové scény jako v Narutovi, složitou zápletku jako v GITS ani moc velký smysl. V tomhle anime najdete zábavu. Pozorujete ten přemrštěný život namyšlené smetánky, na který my (smrtelníci) nikdy nedosáhneme a smějte se. Groteskní scény nacpané do jekékoli vážné situace (moje oblíbená scéna je ta s ukradnutou propiskou v 9. díle :D). a taky... Autoři vám nastrčí jako hlavní hrdniny partu uhlazených krásných chlapců a pak se zkuste bránit. To nejde! :D Každá holka by byla okouzlena "zakázanou bratrskou láskou" Kaoru a Hikaru, vysokým rozkošným hlasem Honneyho, chladnou tváří Moriho, inteligencí Kyouyi, něžností Tamakiho nebo přátelskostí rozumné Haruhi. Jednoduše- další anime, který jsem si vybrala správně. Doporučuju to. Opravdu jo. Online to najdete všude na netu, to mám vyzkoušený ;).

opening (full song) →

ending →

recenze by Marsi :)

Potkali jste někdy yaoistku? :)

28. prosince 2010 v 17:16 | Marsi :) → Méérs |  Téma týdne
Ach jo.
Tak jsem dneska zapnula komp, nakopla blog.cz a okamžitě se podívala na téma týdne. Yaoi. Aha. Nenadchne, ale neurazí, co? Rozklikla pár článků na tohle téma, co vytvořili naši milí blogeři a postřehla jsem několik názorů (tohle nejsou přesný citace, jenom takový halabala, na co jsem asi přišla):
yaoi fan
  • "Miluju anime, miluju yaoi. Jsem yaoistka a jsem na to hrdá!"
  • "Yaoi? No, nijak mi nevadí."
  • "Yaoi? Éééh, co to je?"
  • "Yaoi je homosexuální intimní vztah dvou mužů... blablabla... wikipedia hadr."
  • "Tohle mi příjde hodně úchylné. Anime je vlastně kreslená pohádka (Marsi: 'grrrr, kdo tohle řekne, zakroutím mu krkem!'), co když se na ni podívají malý děti a uvidí tam tohle, to yaoi? To je přece hrozný..!"
  • "Yaoi je pěkně odporný. Dívat se na to, jak dva kreslený chlapi š****í je docela úchylný. Potom máte zkreslený představy o světě, v každým chlapovi potom vidíte gaye.. kecy kecy kecy..."
Dobře. Každej má svůj názor. Ale lidi, trochu se uklidněte, ne? Když čtu ty přemrštěný komentáře pod články yaoistek, typu "to je hnus, jseš úchyl!".. a naopak, tak se mi chce zvracet.
Máte svůj názor? Máte, ok. Ale nemusíte přece nadávat těm, co jsou na druhý straně lodi, že jsou "úchylní, vadní" a podobně.

A já a yaoi? No tak, pokud nejste otaku, tak nemáte asi moc šanci následující výlev zvrácené mysli pochopit :D. Když se tak dívám na obrázky nebo anime s yaoi tématikou nevyvolává to ve mně žádný emoce. Nic v tom smyslu, že bych si zakrývala oči, nebo naopak mi tekly slzy štěstí. Ale..! Byli jste někdy na Animefestu nebo na nějakým podobným setkání otaku? Pokud ne, tak litujte, protože yaoistky jsou jedny z těch nejstřenějších a nejzábavnějších lidí :D. Já osobně jsem se královsky pobavila, když jsem je viděla, jak lítají po areálu s pádlama, na kterých byl nápis "yaoi" a pozorujou všechny kluky, kteří se na sebe přiblížili na míň než 5 metrů. Skvělá prdel. "Ííííp, vidělas to?" :D. No radim vám, s některou takovou slečnou se seznamte a máte o zábavu postaráno :).
-A ještě poznámka: Tohle není výsměch yaoistkám! Právě naopak! Jste správný a zábavný, pár vás znám :). Girls, go, go!! :D

Vaše Marsi :)
(Méérs)
*zdroj obrázku*

Je to jasná závislost .. na tom všem :)

27. prosince 2010 v 20:35 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
Eh.. jo.
Jsem hroznej animefil. Předevčírem jsem dokoukala Ouran High School Host Club. Naprosto spokojená jako malý dítě se vším, co tohle anime obnášelo a taky s tím naprosto sladkým happy-endem, jsem si řekla, že se mrknu zase na jiný anime. No- asi půl hodiny jsem vybírala další anime (měla jsem jich na výběr asi padesát, takže jsem pekně pročítala recenze a tak dál..) no a nakonec jsem skončila u Lovely Complexu. Recenze i hodnocení bylo obstojný, kresba ani příběh nevypal zle. A zase jsem sakra vybrala dobře. Tohle anime je trháák :D Já se u toho tak děsně směju. Sice mi už občas příjde Risa taková troška zoufalá, ale pořád jí fandím, je to přece hlavní (nešťastně zamilovaná) hrdinka :D.... Nakonec jsem mrkla asi na 13 dílů a šla spát. Ale co jsem k tomu všemu ještě nezjistila: na Animaxu dávají co? No Lovely Complex! :D Ale nadabovanej do češtiny.. Takže fujky, zalezla jsem pod deku a čau..
devilish otani
V pátek byl Štědrej den. Byl krásnej. Odpoledne jsem se zašla trošku "vyvenčit" s kámoškou a pak jsme zasedli k večeři (při níž se nikdo nezranil). A nakonec jsem se hurá přesunuli ke stromečku, kde jsme si rozbalili dárky a bylo vystaráno. Opravdu "úžasnej" dárek, kterej jsem dostala: Kuchařka .. (500 stran!!). Tfuj.. Jak já nesnáším vaření. Ježíšek mě potrestal. Ale jinak jsem od Ježíška dostala docela hezký dárky, včetně žlutýho pyžama s žirafkama, který milujůůů! ♥
No. Na víkned jsem plány neměla. Teda dokud mi nezavolal kámoš: "máš plán na večer? ne? jdem na zábavu!". Aha, fajn. Hop do vany, namalovat se, oblíct a tradáá na zábavu (kterou jsem si vůbec neužila, akorát jsem tam kypěla vzteky při pohledu na... no to je jedno). Neděli jsem, jak už jsem zmínila, prolelkovala u Lovely Complexu s horou popcornu, oranžády a mírnou kocovinou.
No a dnešek. Ráno mě vzbudil můj rodný otčím s tím, že jedeme do města: do knihovny vrátit knížku a na hřbitov zapálit bábince a dědovi svíčku, když jsou ty Vánoce. Řeknu vám: hřbitov byl liduprázdnej. Fakt, jedinej člověk tam nebyl. A najednou mi to přišlo jiný, když jsem s taťkou procházela tou oázou klidu mezi jiskřícím sněhem. No jo. Pak jsme přijeli domů a padla na mě depka, ani nevim proč. Poslední dobou depčím často. Z depky mě nakonec vytáhla kámoška a zbytek "party", která se na nás přijela mrknout. Takže jsem za dnešek zjitsila: 1) že můžu bejt vlastně Bohu vděčná za to, jaký mám hodná rodiče (když jsem dneska viděla takovej hroznej horor); 2) že láska je vymyšlená. Je jenom svět rozdělenej na debily a ještě větší debily, tak..; 3) jsem krutá, moc krutá holka, i když na to nevypadám... a jsem za to ráda...

*(Daughtry - Traffic light) .. taková rychlejší, ne tak depkoidní. Dobrá písnička. Už od léta ji mám ráda..*

Vaše Marsi :)
(Méérs)


..už před Vánocema je veselo ;)

23. prosince 2010 v 23:32 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
vanoce08

Ééh.. Vánocéé, jupííí..! Dobře, ne.
Ne, že bych Vánoce neměla ráda, já je ráda mám - a moc. Cukroví, dárky.. cukroví :D. Ne, tak vážně. Zejtra se všichni ve spolek (jsme jenom tři :D) slezeme u stromku, konečně vypnem ty otravný koledy a rozbalíme si těch pár dárků, co najdem pod stromečkem (opravdu jenom pár- letos je finanční krize, no..). Papánek bude rád- dostane ode mě kalendář s obrázakama lesních zvířátek a nápisem "lovu zdar!".. no a pro maminu jsem něco vyrobila.. též bude ráda, možná.. :D. Taky jsem koupila jednu tzv. mazlivou šálu a teď se mi nechce ji nikomu dávat :D. Je taaak hebká :D.
Včera bylo veselo, děti mé. Jak jsem v sobotu přísahala, že s tím seknu, tak jsme si včera po škole daly opět pár tahů ze skla... a hned nám bylo veselejš... ehm, smály jsme se celou cestu domů a já pak i v obchodech, kde jsem nakupovala dárky :D. No a dneska jsem byla nakoupit nějakej slabší chlastíček na Silvestříka.. ať se moc neožerem :P. To by bylo.. nemilé.
Takže, přeju vám všem náádherný Vánoce, ať se vám splní vše, po čem toužíte..a může to bejt cokoliv- novej comp, mobil nebo láska.. to je jedno :). A moje SBénka.. vám přeju ještě víc, než tohle. A ty, Zberbičko, doufám, že nebudeš smutná, ale veselá. A šťastná ;).
Krásný svátky :). Čau! :)

*no dobře, taky jsem z toho trošku na měko, takže si J. Lennona poslechněte bez keců a tak.. přeju "happy xmas" ♥*

-a fotka..? co dodat? Vánoce 2008 ;)

Marsi :)
(Méérs :D)

"Piko, hero, tripipipi..!" ;)

18. prosince 2010 v 17:19 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
funny life
Tak nevim teda...
Trošku mě bere to znechucení, když se jdu ráno uvařit kávu, zapnu v kuchyni rádio a slyším .. koledy..?!! Ach jo, už zas, já vim, že je to tak každej rok, páč jsou Vánoce, že, ale mě už to to deptá. Koleda sem, koleda tam. Jediný, co jsem schopná si poslechnout, je (za absolutní vyčerpanosti) So this is Christmas od J. Lennona.
Tak teda.. Tento týden jsem kupodivu přežila. Bylo toho hodně, hlavně do školy. Taky jsme s maminou dopekly ^^, teď vidim cukroví všude kolem sebe, fuj. Umělecká větev mýho života momentálně krní (to je slovo :D), no inspiration, kapišto? :) Připomíná mi to moji každoroční tradici, že bych se měla před Vánoci podívat ještě na Piráty z Karibiku a Garfielda. Každopádně, včera jsem se podívala na Perníkovou věž. Viděli jste? Jestli ne, není špatný na to mrknout. Radek Kuchař fakt exceluje :D. Někdy na to něpíšu recenzičku. Děj docela slušnej, herci-dobrej výběr, (jak řikám nějlepší- Radek a Vanda :) .. Závěr- překvapivej, dobrej. Celej průběh filmu- jednoduše sjetej. PV mě dostala. Dost dobrý, abych tak řekla.
Teď jdu.. ééh.. do vany. Večer jdu pá. A vůbec se mi nikam nechce. Nic mě tam netáhne, bohužel... Tak já se poroučím, mí milí :)) Piko, hero, tripipipi..! :D ;)


(A písnička - Soulfly od Cyperprague. Já nejsem teda nějakej extra příznivce cyber stylu, ale nijak mi cybeři nevaděj :). Zpět k songu- Řekla bych takovej "theme song" z Perníkové věže...Poslouchat se to dá..)

Marsi :)
(Méérs)

Velice zmatenej (tý)den ...

15. prosince 2010 v 22:16 | Marsi :) → Méérs |  Zápisníček-debilníček :))
me a my darling ♥
Zase jeden z těch "krásnejch" dní, co..? No ale jedno pozitivum to má- cítím se po dlouhé době vyspaná, fakt jo. No, popořádku. Dnešek byl takovej docela relax. Měli jsme jenom čtyři hodiny, díky oslavám naší školy (ach :D), jediný co mě na všem štvalo bylo to, že jsme psali písemku ze zeměpisu na severní Evropu. Takže jsem si včera s kávou sedla pěkně k počítači a učila se ty všemožný koniny o Norsku, Dánsku, Švédsku, Finsku, Islandu a tak dál. Ale jelikož mám šikovnou a chytrou spolusedící, nějak jsme tu písemku prostřednictvím spolupráce, což děláme vždycky, napsaly :). V jedenáct dopoledne hurá na vlak a o půl druhé jsem už byla doma. Ale stjeně: Tak nějak podvědomě jsem tušila, že jsem někde něco zapomněla. Ale nějak zvlášť jsem se o to nestarala, praštila sebou do postele a gute Nacht Freunde.. Plánovala jsem (nastavila jsem si budík!), že vstanu o půl čtvrté... Pak jsem se najednou probudila, budík byl vypnutej a ejhle, bylo sedm večer. Samozřejmě jsem se špatnou náladou slezla dolů, snědla dávku perníčků a řekla si, že se půjdu mrknout na výtvarku- Řecká kultura- cca 14 stran A4- a najednou jsem zjistila, co mi chybí. Těch 14 papírů si teď klidně leží v jedné školní lavici. Takže super, zjistila jsem, že se toho asi  hodně naučím :D. Takže jsem si šla dát (na depku :D) čaj, v tom zazvonila kamoška a zase začala: "Koukej, co mi napsal..! Haha!" .. Ach jo. Ona mi to musí dělat ještě těžší. Ví, že on je objektem mýho zájmu, ale on na mě jaksi kašle a pálí právě za touhle kámoškou ( a jí je to proti srsti, jenom mě s tím chce štvát). Takže jsem si o něco víc osladila čaj a hned na to ji vykopla z baráku.
Takže shrnutí dnešního dne (a posledních dvou dní): Mám toho horu na učení, ale jaksi se to nemůžu naučit, páč je to všecko ve škole. Na češtinu jsem nejspíš inteligentní (1 ze zkoušení) a na dějepis asi úplněj debil (5 ze zkoušení :D). Když jsem se dozvěděla, že máme zas psát písemku z fyziky, udělalo se mi špatně. Mimo to, že se mi sere všecko ve škole, sere se mi i můj normální civilní život. No jo, takovej milostnej trohúhelník je vždycky na prd. "Chceš ho, nechce tě. Chce tě, nechceš ho." A tak to je.
Nic, přátelé. Mám lapší svědomí, že jsem vám dala o sobě vědět :). Dopiju čaj (studenej!), dám si extrémně horkou koupel, mrknu na němčinu a zalehnu.. konečně.
 P.S.: Ach .. sama od sebe jsem se rozhodla, že si koupím takovej ten lístek.. jak se tomu jenom sakra.. jo! mám na mysli permanentku.. myslim. Prostě takovou tu vleznou do posilovny.. Děsí vás to? Mě taky.. od ledna na sobě začnu makat, ale žrát budu pořád stejně :D. Ještě jsem k tomu zlanařila jednu kámošku, takže by neměl bejt problém. Průpravu mám z fitboxu :D. A teď už vážně: dobrou.

Vaše Méérs
(Marsi :)

Počkám na tebe...

11. prosince 2010 v 21:37 | Marsi :) → Méérs |  Téma týdne
Vzpomínám si na to jako by to bylo dnes, jakoby to nebylo už alespoň dvanáct let zpátky. Podal jsi mi kornout zmrzliny a usmál se na mě. Úsměv jsem ti oplatila a svou maličkou ručku jsem vložila do té tvé- hrubé, velké a mozolaté. Vyprávěl jsi mi, jak ses měl v práci přes týden a pak jsem já vyprávěla tobě, co se dělo tady u nás, když jsi ty pracoval daleko odsud, abys nás uživil. Procházeli jsme se po tom neznámém městě a stíny postupně pohlcovaly poslední paprsky pomalu zapadajícího slunce...
Vždycky když jsi přijel po týdnu z práce, skočila jsem to kolem krku a nechtěla jsem se tě pustit. Maminka si vždycky myslela, že tě mám radši, ale to nebyla pravda, prostě mi byly ty okamžiky s tebou přece jen vzácnější.
V životě jsi na mě nevztáhl ruku, kupoval jsi mi zmrzlinu a díval se se mnou na televizi. Vždycky jsi na mě měl čas. Na jaře jsi mi ukazoval, jak kvetou stromy a květiny. V létě jsi se mnou jezdil na pískovnu- koupat se, vhazovat mě do vody. Na podzim jsi se mnou puštěl draka, bral mě na houby a na ryby. V zimě jsi se mnou stavěl sněhuláka, chodil se mnou sáňkovat a učil mě bruslit.
Když jsi luštil křížovky, dívala jsem se na tebe a chtěla ti poradit. Vždycky jsem chtěla být chytrá jako ty, vědět všechno- stejně jako ty. Milvala jsem naše bitky na gauči u televize, to jak jsme si z mamky dělali srandu. Ráda jsem česala tvoje vlnité černé vlasy a schovávala se k tobě pod peřinu. Vždycky jsem si myslela, že v mém životě se nikdy neobjeví jiný chlap než ty, a že si tě jednou určitě vezmu za muže, že na tebe počkám.
Každý vždycky říkal, že jsem celá po tobě. Že mám tvoje oči, tvoje rty, uši a ruce, dokonce i tu vrásku mezi obočím. Mám prý tvůj zabijácký pohled, tvoji chůzi, velké dlaně a pochytila jsem tvou mluvu. Podědila jsem tvou hádavost a tvrdohlavost, ale dobrosrdečnost a ochotu pomáhat druhým. Dokonce i to, že vodka je můj nejoblíbenější alkohol mám po tobě :).

Teď, když se na tebe občas podívám, mám zvláštní pocit. Tvoje mozoly na rukou a šedá místa v černých hustých vlasech ukazují to, že jsi se o nás dobře postaral, že jsí splnil svoji úlohu hlavy rodiny. Těžce jsi dřel jen proto, abychom se my měly dobře. Když si spolu pískáme stejnou písničku,  jezdíme spolu na ryby nebo spolu jen sedíme na zahradě, vím, že jsem ráda za to, že tě mám...
Víš, tatínku, jednou bych chtěla být jako ty...

Marsi :)
(Méérs)

Vůně amerických Vánoc

9. prosince 2010 v 22:27 | Marsi :) → Méérs |  Moje povídky-jednorázovky
Dostali jsme tzv. domácí úkol na počkání. Napsat "něco" na téma Santa Claus vs. Ježíšek. Tak jsem to napsala a chci to hodit i sem. Tak si počtěte, pokud máte zájem :). Tentokrát je i foto ode mě.. Je to focený v Přerově ze školního z okna v období nějvětších letošních mrazů:).Na lepší prezentaci nemám sílu, musím se (jak fyzicky,tak psychicky) připravit na zítřejší fitbox :) Zatím.. dobrou :)

Vůně amerických Vánoc


winter
Sama sobě jsem se divila, že mě to ještě pořád baví. Stála jsem na prahu jednoho z mnoha domů, které jsme měli za tento večer obejít, v zacuchaných vlasech falešné rohy, obličej umouněný od sazí, oblečená do kabátu a černých kalhot, které měly vzadu přišitý ocas.
Malé blonďaté děcko se na mě a všechny ostatní čerty kolem vyděšeně dívalo, držíc se maminčiny ruky.
Tomáš převlečený za Mikuláše si pohladil bílý plnovous a hlubokým hlasem pronesl: "Tak co, Lukášku? Zlobil jsi letos?"
Lukášek prudce zavrtěl hlavou, ještě než Mikuláš dopověděl větu. Zděšení z něj přímo čišelo.
"Maminko? Zlobil Lukášek?"
Maminka se na synka podívala a usmála se. "Jen trošičku."
"Takže jsi zlobil?"
Jak se dalo předpokládat, Lukáškovy oči se zalily horkými slzami a rozklepal se mu hlas. "Nééé!"
Přesunula jsem se ke kloučkovi blíž. Trochu jsem se bála, že se poleká, ale moje obavy byly zbytečné- stál jako přikovaný a koukal mi zpříma do očí. "Lukášku, když mně, Mikulášovi a tady andělíčkovi slíbíš, že už nebudeš vůbec zlobit, tak si tě neodneseme do pekla, ano?"
Zase stejně očekávaná reakce. Prudké zakývání hlavou a koktavé "jo".
"A copak si přeješ od Ježíška, Lukášku?"
"Vojáčky."
"A víš, jak takový Ježíšek vypadá?"
"Jo," vyhrkl Lukášek a s důvěrou pohlédl na anděla. "Skoro jako Mikuláš. Má bílý vousy a nosí červenou kombinézu."
Zvedla jsem hlavu a trochu zklamaně jsem pohlédla na ostatní, kteří měli ve tvářích podobný výraz.
Rozloučili jsme se s malým Lukášem a vyrazili postrašit ostatní děti. Nálada nám ale trošku poklesla...


Prudký mráz a chumelenice mě následujícího rána hnala do školy jako ještě nikdy, ale v půli cesty jsem pocítila hlad, takže jsem se nechala zlákat představou čerstvého pečiva v nedalekém marketu.
Uvnitř bylo příjemné teplo a všude voněly Vánoce. Však to znáte- skořice, hřebíček a sladká vůně cukroví. Na tváři se mi usadil jemný úsměv- tuhle atmosféru mám stejně ráda.
Obstarala jsem nákup a spokojeně zamířila k pokladně, když v tom mi něco vstoupilo do mého zorného pole. Zvedla jsem hlavu a pocítila jsem, jak se mi v žílách začíná vařit krev. Z výšky dvou metrů se na mne usmíval vousatý obtloustlý děda, napresovaný v červeném oblečku a v pravé ruce držel láhev Coca-Coly. Další z mnoha imitací Santa Clause.
Povzdechla jsem si a znechuceně odvrátila pohled jinam.
"Zasraní amíci..."


Méérs
(Marsi :)