Prosinec 2011

Be cruel and never back down baby..!

30. prosince 2011 v 21:13 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Čáu sweethearts.
Došla jsem k několika závěrům →
1) Asi je blbost teď hodnotit rok 2011 (protože nikdo z nás ještě neví jak moc velká bude posilvestrovská kocovina), ale:
- nenašla jsem si moc novejch přátel (teda našla, ale většinou jsem si je hned obrátila proti sobě)
- co se týče tzv. loves for one night, byl tento rok ku*va štědrej a většinou to ani nebylo vinou mojí (ok, bylo, ale ne ve všech případech)
- ne, nepřestala jsem kouřit. ne, nezbavila jsem se závislosti na kávě a big-shocku. ne, nepřestala jsem pít.
- ano, mezi mé nejlepší přátele stále patří Ilouš, Gabča, Grepla a mé vlastní šílenství
- ano, bojím se zítřejšího slavení...
2) Nikoliv podle slov, ale podle polibků poznáš povahu tvého protejšku. A není to tak těžký: líbá prudce? je prudkej. líbá něžně? je něžnej. chce to tvrdě? žjeah, je to sadomasochista.
3) Nikdy se nestaneš dobrým lhářem, pokud neuvěříš své vlastní lži.
4) Nikdy se nestaneš dobrým přítelem, pokud nejsi ochotný sáhnout si trochu do svého vlastního svědomí.
5) Když potkáš někoho, u koho vidíš, že má skoro tak vysoký ego jako ty a je opačného pohlaví, nemá cenu se s ním hádat- prostě to s ním dej do kupy.
.. No. A není vlastně ten život krásnej? Krásnej rok 2012, lidi. Na 2011 vzpomínejte, zapomínejte nebo ho rovnou odepište. Stejně už nebude nic jak bylo ;).

Mötley Crüe - Dr. FeelGood


Vaše (forever beautiful, forever selfish) Méérs


Díky za každou novou spřízněnou duši

28. prosince 2011 v 15:52 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Víte co je fakt, ale fakt na hovno? Když si uvaříte kafe, když zapnete počítač, vypnete facebook, protože se tam hovno děje, zapnete tumblr, všecko to počekujete a pak prostě sedíte a čumíte. Tak zapnete blog a projíždíte ty články na jedno brdo (jako je tento) a hrozně se u toho koušete nudou, protože vidíte, že dneska to rozhodně žádnej sex, drogy a rock'n'roll nebude, protože všichni opěvujou Džasťu Bíbra, takže to bude maximálně tak večerníček, sunar a popík. A pak prostě najedete blog, kterej vlastní nějaká slečna Míša***. A tak si řeknete, jo, pěknej layout, pojedu dál. Tý vole, to jsou krásný kytary, kurva, kdybych na to taky uměla hrát. Teď z toho dostanete depku, tak si uvaříte next kafe a najedete si u ní na blogu na rubriku hudba a nečekáte nic převratnýho (jakože by někdo měl stejnej styl jako vy). A tak projíždíte ty články a tak a vidíte glam rock (tak si jakože pustíte Mötley Crüe a jejich Girls, girls, girls do náladičky, taky náhodou narazíte na interview s Nikkim Sixxem z roku 83 a můžete se posrat smíchy, jak do sebe leje Jacka a vyje jako hladovej vlk a mele jedno přes druhý a stejně to nedává smysl), jedete dál po lajně a vidíte grunge (sakra další Nirvanák, to je paráda, paráda..!), jedete dál a narazíte na Lady Gagu, na vašeho idola. Tak píšete komentář, že se vám skoro kouří od prstů, jak je perfektní. A pak, když jste skoro vyšťavení tém náhlým projevem emocí, zastavíte se, napíšete tenhle článek a v klidu trávíte svůj úspěch. Je to vlastně dobře?
Je vlastně hrozně divný najít někoho s kým máte dost společnýho, jak jsem se dozvěděla o víkendu. Ale taky je to hroznej vodvaz v tomhle ponurým dni. A já děkuji slečně Míše***, páč mi krásně zlepšila den. Děkuju :). A spolehni se, že se ještě stavim :).

Mötley Crüe - Girls Girls Girls

Jak mě to všechno letos dojalo...

24. prosince 2011 v 17:30 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Tenhle článek nebude moc dlouhej (za a) na něj nemám čas, za b) dokážu to říct i velmi krátce).
Myslela jsem, že tyhle Vánoce budou totálně na pytel, ale stalo se mi něco, co se mi ještě nestalo: totálně jsem z nich dneska vyměkla. Všem přeju krásný Vánoce, objímám je a dávám jim polibky. Dneska jsem se dojetím rozplakala u Lvího krále, Shrekoledy, ale i našich pohádek.. u Třetího prince, u Večernice. Včera mě rozplakal pohřeb pana prezidenta Havla, kterého jsem vždy chovala v srdci a chovat ho tam vždy budu pro to, co dokázal. Byl to vyjímečný člověk a tyhle Vánoce jsou asi tak trochu smutné, když tu s námi není, doufám, že vidí, v jaké lásce na něj vzpomínáme. "Pravda a láska musí vždy zvítězit nad lží a nenávistí!" Jak krásná slova.. Už zase se mi chce plakat.. oprava: já pláču. Letos mě to všechno prostě dojímá (a to moje tvrďácká povaha neuronila slzu už pěknejch pár měsíců).
Přeju Vám krásné Vánoce. Užijte si je jak chcete sami, ale já Vám přeju, aby byly co nejpovedenější. A dárky? To je vedlejší, buďte spokojení s tím, že můžete být s těmi koho máte rádi :). Tady na blogy speciálně přeju: Camille D. (všechno bude lepší beruško, však víš, nikdy není tak hrozně aby nemohlo bejt hůř.. úsměv =), Dryně (té i v soukromí =) a Saiko-chan (krásné animácké Vánoce =).
Protože: Kdo má přátele a rodinu, ten není nikdy sám.. a hlavně ne dnes :).
Vaše Méérs

smoke ganja and FLY..!

21. prosince 2011 v 23:02 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
"Měli jsme se rádi, ty dala jsi mi pusu, já chytnul jsem tě za vlasy a do jazyka kousnul. Zastavil se dech, ticho bylo jako v kostele, oba jsme to chtěli, vlezli jsme do postele..."

Hm hm. Nějaký divný období. Nojo, vlastně- Vánoce. Furt mi chybí dárek pro Drynu, jsem z toho na nerva, zítra jí jdeme s Adámkem něco pěknýho vybrat (tudíž, Drynouš, jestli budeš tohle číst, věz, že částečnej podíl na tomhle dárku bude mít i Adámek). Celý tyhle svátky ironie (hlavně to hektický nakupování dárků) by se měly zrušit. Teda jako já mám Vánoce ráda, ale jenom pro tu atmosféru na Štědrej den. To lítání, uklízení, pečení a bůhvíco ještě před ním mi trhá nervy a částečně i játra, protože nehrozí, že bych měla čas jít si někam s kámošema pořádně sednout a trochu si na to připít.
Jo. Dneska jsem skoro náhodou potkala pana J., když jsem si to fárala k Dryně. Není to tak dlouho, co jsem ho viděla, ale tenhle pohled mě šokoval. Dřív hříšně krásnej kluk se během měsíce změnil v chodící mrtvolu. Pergamenově žlutá kůže, propadlý tváře, úbytek tělesný hmoty minimálně o 10 kilo, nádherný svaly někde v hajzlu a hnusně prázdnej pohled v očích. Na tváři smích, v srdci asi smutek. Každej den zhulenej. Když jsem ho tak dneska viděla, musela jsem si dát s ním. Když odešel jeho brácha, nostalgicky jsme spolu vpomínali. "Vzpomínáš, když..?" - "Bože, nepřipomínej mi to, bylo to hrozný." - "Ne, byla jsi krásná." - "Jo, ty tenkrát taky, udělej se sebou něco, kámoš." - "V klidu, dělám do nový buchty." - "Stojí za to?" - "Asi jo. Hej, víš co, Marci? Já vlastně nemám co dělat, zejtra se stavim jo?" - "Bez problému, jsme kámoši ne?" - "Kámoši.. jasně, kámoši, co toho spolu dost zažili co?". Významnej pohled, ironickej úšklebek, poslední tah z trávy. Opřít se o sebe a čumět do tmy. To snad umíme jenom my dva. Když se všechno vysere, stejně skočíme spolu. Ať už jako kámoši nebo jako něco víc. A teď se to sere všecko komplet...
Ale jinak.. Veselý Vánoce vám všem přeju, mějte se hrozně krásně. Já se budu snažit o to samý..:) Milujte se a množte se.

Good Charlotte - I just wanna Live

Méérs

Verše: Based on real event

13. prosince 2011 v 20:45 | Méérs ☮ |  (Ne)verše
Čekáš v rohu, možná krásná,
chceš jen cígo
a budeš šťastná
(kurva jako každá jiná...)
Čekáš na mě,
na mý prachy,
že nepříjdu
se klepeš strachy,
že ti nedám
nebo ty nedáš mně,
že zůstaneš zase
sama jen o víně.
Nemusíš zapomínat,
to ty ne.
Nemáš na co,
možná na mě.
Na mý oči, ruce něžný,
hladily tě tolikrát.
Vzpomenu si, hořkej úsměv,
Metallicu slyším zase hrát.
Bylo to prvě,
skoro jako včera,
kafe s tebou, pivo, cígo
a rychlej sex zvečera.
Na pohovce ležíš, oči ti kmitaj,
ze strany na stranu,
není to trávou, po tý se lítá,
nehnutě koukáš
na moje ruce
jak po tuhým plátně
kroužej štětcem.
Kreslím tě nahou
a myslim jen na to.
kde bůh udělal chybu,
když udělal tak krásnou holku
kurvou nešťastnou..?

(Takhle, moji milí, vypadá tvoření v antibiotikovým rauši :)

Méérs

Antibiotikovej rauš

10. prosince 2011 v 20:54 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Znáte takový ty chvíle, kdy máte totálně vyhrabáno? Prostě sedite a čumite a řikáte si, jo tohle je fakt moc fajn stav. Já ani nevim jestli vám vlastně přeju abyste je znali nebo neznali, páč celej dnešek mám takovej pocit.. že mám totálně vyhrabáno. Teda ono je to už tak asi čtyři dny, ale dneska je to nejintenzivnější. Od středy do sebe cpu dva druhy antibiotik, tři druhy utlumujících prášků, chlastám tři kávy denně, dva bigshocky, vykouřím půl krabičky denně a čtu Heroinovej deník Nikkiho Sixxe a furt dokola poslouchám Träumst du, ačkoliv němčinu k smrti nenávidím. A tak no.
Abych ten muj stav rozebrala trochu podrobnějc. Prostě jsem od toho jednoho krásnýho sexisty chytla chřipku, takže jsem ve středu lehla do postele a nadopovala se vším možným, co jsem předepsaný od doktorky měla i neměla. Pak jsem chvilku usnula a když jsem se probrala, světe div se (ne nebyla jsem zdravá, tyhle kouzla neovládám), já měla barevno. Ale taky rozmazáno a nějak veselo. Prostě mi ta směsice všech různejch sraček způsobila částečnej rauš, tak trochu trip. Tak jsem to tak dělala každej den, zalejvala to kafem a shockem a zjistila jsem že jsem nesmírně kreavtiní. Takový cukroví jako my nebude mít nikdo široko daleko, taky asi učitelka výtvarky se bude divit co jí to po prostonaným tejdnu přinesu. V pátek jsem to trochu přiostřila a dala si dva panáky čerstvě vypálené slivovice. Lidi, to se vám děly věci, tak rychle jsem jídlo z žaludku ještě nikdy nedostala jako včera :D. Pak jsem dvě hodiny lítala po baráku a povádala si s imaginární kámoškou Jennys. A doporučuju vám ten Heroinovej deník Nikkiho Sixxe. Je to nářez svazek. Jedna z knížek, které počínajíc dnešním dnem zařazuju mezi své VIP stejně jako samotnýho Nikkiho.
Jojo. Drogy, sex, rock'n'roll. Slyšíš mě ty egoistickej sexisto? Doufám že jo, jenom počkej, však já ti ještě nakopu prdel...
Mír a lásku děcka.

Oomph! feat. Marta Jandová - Träumst du

Méérs

Prosit je zvláštní pocit

2. prosince 2011 v 23:31 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Problémem stále zůstavá, že někde nastane problém.
Stalo se v úterý, že jsem měla sto chutí žalovat České dráhy. Ne kvůli zpožděním nebo zimě ve vlacích (i když tohle mě taky dost irituje), ale kvůli debilnímu (žádnýmu) osvětlení na schodech do podchodu (konkrétně v Přerově, na hlaváku, na 4. nástupišti). Tak jsem si tak vykračovala v té tmě po těch schodech, špatně jsem došlápla, raním tichem se ozvalo nechutný křuputí vyhozenýho a zase nahozenýho kotníku. Pak nevim. Probudila jsem se asi o půl minuty pozdějc kámošce v náruči. Ano, ta bolest byla tolik silná, že to se mou seklo. Během tří hodin mi to oteklo do velikosti půlky fotbalovýho míče (nekecám). Druhej den jsem se dopajdala na chíru, ano měla jsem to vymknuté, mám tam výron. Zavázat, bejt v klidu a mazat. Teď už je to dobrý. Je to sice fialový jako hrom, ale otok skoro zmizel a bolest skoro už taky. Tak to je tohle.
Jinak ve škole se překvapivě zatim daří, až na jeden malej podstatnej detail, že propadám z pedagogiky (maturitní předmět), zlepšila jsem se v matice, němčině a češtině, tudíž jsem na sebe pyšná. Pozoruju, že mi jde všechno to z čeho nematuruju a naopak.
V osobním životě se nic neděje až na jednoho krásnýho sexistu (já mu tak neřikám, tohle shazuju na Greplu!!), kterej mě provokuje jako blázen a ví, že se neudržim. Nejhorší na tom je, že já jeho taky :D. I'm just a holy fool, oh baby he's so cruel... O víkendu to chci rozjet, ale tentokrát jen v malým stylu, kotník mi to nejspíš nedovolí, navíc jsem nemocná a dneska mě ještě chytla plotýnka v zádech. Ale tak- když se daří, tak se daří ne? :D
Milujte se a množte se ;).

UDG - Hvězdář

Méérs