Únor 2012

I'm not here for your entertainment..!

27. února 2012 v 21:33 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Ach můj bože.
Chci říct, jo. Asi jsem fakt krutá. Místo toho abych o víkendu seděla na posteli u mýho nemocnýho kluka (kterej si shodou okolností myslí, že jsem nejlepší ženská na planetě a že ve mně má všechno), tak jsem celej víkend byla.. řekněme slušně pryč. V pátek jsem se načala v hospodě a pak s přáteli seděla v klubovně kde jsme si voďárem vykouřili a slivovicí vypili mozek z hlavy. V sobotu jsem šla na ples, kam mě původně pozval on a poznala jsem jednoho moc fajn kluka (se kterým plánuju dlouhý přátelství) a otevřela se mi stará rána s Judasem. A v neděli jsem se s klukem, kterej se mě už měsíce snaží dostat do postele, jela podívat na byt do Olomouce. Před chvílí jsem seděla v ložnici svejch vlastních rodičů a kouřila. Jo. Tisíce malejch černoušků na světě hladoví a bezdomovci nemaj kde spát a vztahy kolem mě krachujou, ale já si sedim na posteli a řikám "Kurva, dobrý žrádlo a cigáro, no není ten život krásnej?"...
Apríl? Kéž by vole, ještě je brzo. Stokrát se mi hlavou ta sobota prohnala a snad jsem pocítila i výčitky svědomí, ale moje bezcitný já neuronilo ani slzu, ani si neřeklo "tak jo Marcelo, odedneška na to všecko sereš". Judas mi v sobotu řekl, že mě miluje. Co s tím mám sakra dělat? Měl to říct dřív, já se zavděčit nepotřebuju. Ne lidem, co mi za to nestojej. Všechno jde z kopce. Jo fakt jo. Ale já myslim, že to chce prostě úsměv, protože nějak musíme ten život co nám Bůh nadělil přežít ne? A tak si ho teda užijem, vždyť žijem jenom jednou a nejsme žádný sračky. Ale ty aférky: Now is it over. Doufám.
A vy, moji blogo-friendi, napište mi taky, ať vim, že ještě žijete.
Milujte se a množte ;).

P!nk - U + Ur Hand

Vaše Méérs

Come and get it, boys...

16. února 2012 v 22:21 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Dobrý den, jsem tady.
Ok. Pěkně normálně: zdar. Překvapení číslo jedna: já žiju. Překvapení číslo dvě: a jsem docela zdravá (pokud nepočítáme schizofrenii a jiné duševní poruchy a nemoci). Hm. Včera byl ten pohřeb. Jediní dva necitové v celé smuteční síni: já a můj otec. Všichni brečeli, vzlykali jako koně. Jenom my dva jsme si asi řekli keep calm a taky to vyšlo. Pak na tý pohřební hostině ke mě přišla tetka s whiskey, bratránek s pivem a se setřenkou jsem vyžahla sedmičku vodky. Domů jsem se plazila do schodů po čtyřech v celý tý smuteční černý parádě a ráno se probudila s kocovinou jako hrom. To je tak, když se pije na smutek přátelé. Ale všechno zapito a už je fajn.
Hm Hm. No. Tak jo. Zrovna mám jarní prázdniny, takže kopřím doma a dělám, že se nemám co učit, Dokonce jsem z nudy začala obcházet pokojíček a přemejšlela, že tu nudnou žlutou na stěnách přetřu na zeleno, ať to tam trochu prokoukne, strhám všechny plakáty, pořidím obrázky a nástěnky. Asi jsem švihlá, ale měla bych to maximálně v létě udělat, páč už mě ten stereotyp Nirvany, Bulletů a podobně sere, i když je miluju. Abyste mě dobře pochopili, snažím se shrnout všechny drobounký záležitosti z mýho kopr života, abych vám trochu přiblížila, jak momentálně žiju. Znova jsem barvila hlavu. Na červeno, chytlo to trošku líp, i když furt vypadám jak stará babka. Dryna ale měla skvělou hlášku. Maminka: "Marcelo, nebarvi si to furt, vždyť ti ty vlasy za chvilku vypadaj." reakce Dryny, která mi zrovna patlala zbytky barvy na vlasy: "Ale prosimvás, ta má těch vlasů tolik, že než jí všechny vypadaj tak jí bude osmdesát!". :D
Jinak, of course, lovestory pokračuje, Valentýn jsme odpískali, jako každej správnej normální čerskej pár a dali si na to spolu tři piva a cígo. A příjde mi, že jsem normální...ne?
Milujte se množte se, brouci. A občas taky dejte někteří vědět, jestli jste ještě nepozdechali, ja?

The Runaways Soundtrack - Queens of Noise

Méérs

Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám

11. února 2012 v 14:27 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Fakt debilní období.
Kdo by chtěl sedět v sobotu odpoledne u počítače a kopírovat parte svýho tři dny zesnulýho strýce? Já určitě ne.. A vidíte. Přece to musím dělat. Včera tady byla jeho manželka s jeho dvacetiletou dcerou. Já jsem jenom seděla v rohu, tiskla jsem se k Mikešovi a poslouchala jejich a máminy vzlyky. A pak jsem si uvědomila, že mi taky tečou slzy jako krokodýlovi. Doprdele, doprdele, doprdele. Kurva! Už fakt chybí jenom oprátka, protože kdo by v tuhle chvíli věřil, že existuje Bůh..?

- Číst si Bibli po smrti někoho dost blízkýho je.. napůl uvolňující, trochu vám to uleví. Ale pak zhastene světlo, koukáte do prázdna a chce se vám podřezat si žíly. Kde jsi teď, Ježíši? Teď na nás sereš, co.
- Usmívat se po smrti někoho blízkýho je.. těžký. Hlavou se vám honěj úplně jiný myšlenky než že "tenhle seriál je fakt dobrej" nebo "Marci, asi ho miluju".
- Je těžký v tomhle období otevřít skříň a hledat černý věci, který si vezmete na pohřeb. Zjistíte, že všechno co máte je černá dlouhá sukně jako pro sekretářku a rozervaný tričko s Kurtem Cobainem. Že i kdyby jste se nalíčili sebevíc krásně, pořád budou vidět ty cestičky po slzách a že vaše červený vlasy jsou na pohřeb asi moc agresivní.
- Není těžký o tomhle všem mluvit, každej vám říká "určitě chceš mít klid, nechám tě bejt". Ne, vy nechcete mít klid. Chcete, aby vedle vás někdo byl, držel vás za ruku a poslouchal jak moc vás to trápí, protože to prostě musíte někomu říct. A když se pár takovejch lidí objeví, milujete je.
- Je těžký vylízt ráno z postele a normálně fungovat jako vždycky. Jít si vyčistit zuby, oblíct se a jít makat. Ne. Vstanete až po hodinovým přemlouvání, pak se jdete vyzvracet a nakonec zalezete zpátky do postele a posloucháte Otevřenou zlomeninu srdečního svalu od Wanastowek...
Všechno je to moc těžký a hrozně bolí, když vidíte plakat čerstvě dvacetiletou holku, které právě nějaká zkurvená rakovina sebrala otce. Ještě když ta holka je vaše setřenice a prožili jste toho spolu hodně. A víte co. Ze všeho nejvíc se vám chce umřít...
Jestli chcete, nečtěte to, nekomentujte, nesmutněte nebo se mi pohrdavě smějte. Je mi to jedno.

Wanastowi vjecy - Otevřená zlomenina srdečního svalu

Méérs


Come back to stay...

9. února 2012 v 23:58 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Dneska, snad poprvé v životě jsem si připadla asi fakt normální. Od začátku...
Mýho strejdu (tatínkova bráchu) asi před rokem dostihla rakovina plic. Ono se nebylo moc čemu divit, kouřil bezmála dvě krabičky denně. Ok, mysleli jsme si, že se z toho dostane, ale pak jezdil na chemy a všem bylo jasný, že tahleta rakovina je svině a že svině se těžko zabíjej. Vlastně jsme se toho celou dobu báli, každej den jsme byli ve spojení s tetou a povídali si s ní. Jenom zazvonil telefon, všichni jsme ztuhli a nikdo z nás to vlastně ani nechtěl zvednout. Dneska jsem vstala, ještě rozespalá, v pyžamu jsem slezla dolů po schodech a mamina stála v chodbě a brečela. "Co je mami?". (Doprdele mami, co se to děje, proč sakra brečíš?!). Ubrečený oči, zoufalej pohled.. "Jara ráno umřel.". Konec. Projel mnou mráz a spustily se mi slzy. Objala jsem ji a tak jsme tam spolu brečely asi deset minut.
Je to sice hrozný. Je mi z toho fakt zle a na blití a všechno kolem. Strejdu miluju (ano, slyšíte dobře- miluju, ne milovala, on je tu s náma). Ale v tu chvíli jsem si snad poprvé v životě připadla normální, co se týče smrti. Jednou ve školce jsme na procházce našli mrtvou sýkorku. Půlka dětí začala brečet, půlka by jí nejradši dala umělý dýchání. Jenom já jsem se nad ní sklonila a řekla jsem "jéé, podívejte, vždyť ona vypadá jakoby spinkala". Učitelka si pak dlouhou dobu myslela, že jsem psychicky narušená. V devíti letech mi umřela babička. Když mi to mamina řekla, moje první reakce byla šílenej smích. Jo. Smála jsem se asi půl hodiny. A pak jsem dva tejdny v kuse brečela. Ve dvanácti jsme měli s tatínkem bouračku. V mikrospánku srazil z kola paní (která zjevně nevěděla po který straně silnice se jezdí), kterou přivolaní záchranáři museli už vážně rvát z rukou zubaté. Masáž srdce a umělý dýchání a tyhle věci. A já jsem stála nad ní, dívala jsem se na tu šílenou kaluž krve, na ty rány, na to jak sebou nechutně cuká, jak má vytřeštěný oči, že jí skoro lezou z důlků a necítila jsem nic. Policajtka mě chtěla odvýst pryč, ale já jsem se cukla a řekla jsem "počkejte, já chci vidět jak umře"...
Od malička divná? Asi jo, zlato. Strejdo? Miluju tě.

Y&T - Ten Lovers

Méérs

As long as I'm your Hooker..

5. února 2012 v 21:09 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Hello daddy, hello mom.. I'm your Cherry Bomb..!
Of course.. hi sweethearts..! oh shit, come-on.. speak Czech, you bitch.
Ok. Čáu lidi. Je moc špatný, když čumíte z okna a vidíte, jak se hejbe vzduch? Je moc špatný, když si seženete pašovaný podpultový cíga, na kterejch je všecko napsaný azbukou? Já myslim že ne. Ale je nějak špatný, když zjistíte, že ty dvě věci maj něco společnýho? Potáhnete jednou, potáhnete podruhé, kurva nechutná to nějak divně? Takový sladký. Asi slabší tabák, přece jenom co bych chtěla za pětapadesát korun, že. Potáhnete potřetí. Ok. Stáhnete cígo, fajn. Normálně zavřete okno a jdete si po svým. Ale takhle sedíte, čumíte a venku se vlní vzduch.. a cukaj vám kouky. Nahoru, dolů, kurva co je tady k smíchu, život je sračka. A tak čichnete k tomu nedopalku a co? Tráva? Zasraný rusáci, hehe, i do debilních LMek si rvou marjánu. A pak to kouřej mladiství v Český republice a viděj, jak se hejbe vzduch. Mně osobně to nevadí, budu to kouřit dál, ale co když někde na ulici potkám růžovýho jednorožce, kterýmu lítaj z prdele třpytivý konfety? Nebo se mi místo dějepisářky zjeví disco-jeptiška? Jesus, sorry, I'm sinner and you're my Lord. Really! Sorry, I love you.
Dneska jsem četla nějakej denní zápis nějaké holky na nějakým blogu (nějaká/é/ý..). Layout vypadal celkem fajn, na můj vkus sice trochu moc romanťárna, ale budiž. Tak to tak čtu a řikám si "doprdele Méérs, ty jsi snad dokonce ještě normální". To bylo samý "žárlí na mě holka mýho nejlepšího kamaráda, ale jsme fakt jenom kamarádi" (bláblá), "miluju tamtoho ale tamten se mi fakt líbí" (heh?). God, this is really freaky day. Takže jsem normální nebo se svět posral? Řekněte mi to prosím, nevím, co mám napsat do životopisu. Ovšem v kolonce 'sexuální záležitosti' opět zaškrtávám kolonku 'public', protože s tím mým to snad ani jinak nejde :D.
Víte co? Milujte se a množte se, kámové. A pusťte si film The Runaways- anglicky s titulkama. Je to fajn. Dobrou :)

Lady Gaga - Government Hooker (audio)

Méérs