Srpen 2012

Óda na štrůdl

8. srpna 2012 v 23:17 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Poslední dobou jsem asi hrozně sentimentální. A taky se hrozně ráda věnuju blogu, protože Milej má věčně noční směny...

Asi před 20ti minutama jsem (jako obvykle) zírala z okna na vyprazňující se hospodu naproti mému obydlí a kouřila si cigaretku. Trošku mě znepokojovalo, že mi začínají chutnat Camelky. Nojo, když oni moje oblíbená LMka v hospodě dneska odpoledne neměli. Zpět k zírání... Tak jsem tak zírala, čuměla do tmy a hrozně přemejšlela o dnešním nádherným odpoledni stráveným s Milým. Přemejšlela jsem taky, kolikátýho dneska je, až mi docvaklo, že osmýho. Hned jsem běžela pro mobil a naťukala do toho němýho dotykovýho krámu informační zprávu Milýmu o tom, že jsme dnes spolu 7 měsíců. Nevím jestli je to moc nebo málo. Každopádně jsem šťastná.

Dnes jsme se zase chytli. Chytli jako chytli, jakože ne moc, spíš jenom tak ze srandy. Milej si ze mě dělal srandu, že neumím vařit, ale tu srandu si dělal jen proto, že jsem to prý kdysi sama přiznala. Po necelé minutě přemýšlění jsem se zvedla z postele, naházela na sebe oblečení a donesla mu prvotřídní štrůdl, kterej jsem upekla dnes odpoledne. Když ne vařit, tak alespon péct ne? Nakonec ten štrůdl zmizel celej a já se zbytek odpoledne jen blaženě usmívala.

Taky váš přítel pochybuje o tom, že ne/umíte vařit? :)

Méérs

Strachy o časy přítomný

7. srpna 2012 v 21:27 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
Seru na to.

Dneska mě (opět) hodně ponížil fakt, že se cítím nevyhledávaná. Pro mě status "vyhledávaná" neznamená, že mi jedna z mých nejbližších kamarádek napíše "pojď na jedno" a nebo že mi bejvalej napíše, ať se s ním jdu dívat na film. Protože to se mi poslední dobou stává neustále a pak mám asi vážně pocit, že jsem nevyhledávaná, když jim ani na tyhle blbý smsky nejsem schopná odepsat ani ubohý "ne, jdi do prdele".

Od té doby, co jsem si pořídila novej mobil mě neustále straší myšlenka, že s ho někde rozmlátim o zem, protože se starým Siemensem se v návalech vzteku tak dobře házelo!.. Nastalo to v sobotu a nebylo to v návalu vzteku, ale stejně.. můj leskle černý Sonny Ericssonec hapal na šutry.. a teď v něm zeje díra jako do opadový roury. V tu chvíli, kdy jsem mé těžce vydřené peníze v podobě mobilu viděla padat na zem, se mi zastavilo srdce a v podbřišku mě zamrazilo tak prudce, že jsem si málem ucvrnkla. Naštěstí to mobil jinak než asi milimetrovou díru v krytt neodnesl.. Ale i tak se cítím vinna.

Dnes jsem se opravdu těšila, že po dlouhé době strávím odpoledne a večer s milým, no jaksi dostal mužskou smrtelnou nemoc (rýmečku) a já osamněla. Opět. Ovšem jistým pokrokem je, že jsem včerejší večer strávila s Gabčou. Nemyslete si o mě nic zlýho, ale můj názor je, že z mojí dříve nejlepší (zadané!!) kamarádky se stává prodejná děvka.. Možná to bude důvod, proč už se tolik nestýkáme, dřív jsem tohle její nadšení sdílela taky, ale přece jen, teď už jsem zadaná žena, tudíž si nemůžu frcat... Dneska jsme se spolu měly večer dívat na horor. Nenapsala. A já se jí vnucovat nebudu.

It's good to be different.

Méérs

And this is gonna hurt..*

4. srpna 2012 v 19:18 | Méérs ☮ |  Zápisníček-debilníček :))
BUT FUCK WHO YOU WANT AND FUCK WHO YOU LIKE..!

Ehm.
Člověk může mít hodnýho a věrnýho přítele, milující rodinu a stejně se někdy cejtí sám. Zrovna předevčírem večer jsem přišla na to, že se něco poslalo asi do kopru. Včera mi milej odjel na fesťák (Pod parou v Moravský Třebový.. no ne že bych se jaksi nebála o jeho život mezi tím množstvím pankáčů..ale budiž, je to jeho život :D) a tak jsem osiřela, pro tyhle chvíle mám kamoše Radu, kterej se mnou vždycky někam vyrazí (jaksi totiž začínám mít pocit, že Ilouš má svojí práce nad hlavu, tak ji nechci opruzovat a s Gabčou si nějak přestávám rozumnět.. po více než 17ti letech kamarádství), ale Radův mobil byl tentokrát prostě hluchej a jaksi nebylo komu napsat, Grepla má přítele, se kterým tráví většinu svýho času a tak jsem fakt byla sama. Seděla jsem venku sama celkově 4 hodiny, pálila jednu od druhý a za mejma zádama se mrouskaly kočky. A cejtila jsem se fakt blbě,jakože fakt sama..
A dneska mám ten samej pocit. Myslim, že se stalo to, že když mě moji kamarádi vyloženě nepotřebujou, tak se mi neozvou a jedinej člověk, kterej se mnou rád tráví čas je můj přítel (tedy aspoň v něho doufejme..). Já se jim, teda myslim, ozývám docela dost často a ne jenom tehdy když něco potřebuju. Ovšem dnes jsem vážně něco potřebovala a .. Ilouše nechci rušit, Gabča se na mě vysrala hned z první, Rada mi nebere telefon a Grepla mi zase pro změnu po telefonu řekla, že se na mě může vysrat. Samota je zlá a pravda zabíjí. And this is gonna hurt...


Ale ono vlastně všechno poslední dobou docela dost bolí...

Méérs

**DEPRESE NENÍ POCT... DEPRESE JE NEMOC**