Zápisníček-debilníček :))

Remember me good.. now I'll be just bad

3. února 2013 v 14:45 | Méérs ☮
První den si říkáte "Proč?"
Druhý den si říkáte: "Chtěla bych vrátit čas."
A třetí den začnete zapomínat.

Už je to tak. Rozešli jsme se s milým. Ve čtvrtek. Víceméně se on rozešel se mnou a udal mi jen takovej poloviční důvod, kterej se mi nechce zveřejňovat. Nechtěl pauzu ani čas, chtěl konec. Tak ho má mít, nebudu ho nutit, do něčeho, co údajně nemá cenu. První den si fakt člověk myslí, že umře bez toho druhýho, ale pak se to začne ztrácet ve nekonečném počtu povinností, učení a zábav. Ještě, že bude ta matura, mám se aspoň čemu dlouhodobě věnovat.
Chtěla bych jen říct, že nervy a čas vložený do maturitního plesu se nám vrátil. Až na malou technickou rozesrávku se to celý povedlo, bylo to velkolepý a nádherný a hrozně vyčerpávajícně úžasný. Všude byly modrý a bílý balonky, všude samej gangnam style a vyšňořený rodiče. Nakonec i ten maturitní ples milýho byl pěknej. Na ten jsem ještě stihla jít před naším rozchodem.
I když má zase mrznout, tak já - nový single pozitivec - ve vzduchu už cítím jaro. Venku svítí sluničko, což je pro mě dobrá zpráva.
A sezona plesů pokračuje, včera jsme byli na plese na Bouzově. Ačkoliv to byl takový komornější a senilnejší zážitek, tak se přece našlo pár lidí, které jsme s Radou znali (pro informaci: Rada je můj nejlepčejší klučičí kamarád. K jeho smůle jeho osobu v tomto období okupuju více než obvykle). Takže jsme si zatančili, zapařili a zanadávali si. A já jsem si po dlouhém roce vzpomněla, jaký je to vlastně pocit, být tak trochu single. Zase mi začali všichni chlapi nadbíhat a nadprůměrně se o mě zajímat. A ačkoliv ani jednoho z nich nechci, ani bych nikdy nechtěla a nikdy s nimi nic neměla, dělalo mi to celkem dobře a zvyšovalo sebevědomí.
Chci jen říct, že nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem :)
Mír a lásku

Méérs


Příliš krátké béžové kalhoty... aneb naše krásné vánoční těšení.

22. prosince 2012 v 18:00 | Méérs ☮
Milý Ježíšku. Přála bych si pod stromeček tři věci: aby moje rodina a mí milí byli zdraví, aby se po celém světě rozlilo štěstí a mír a abych byla aspoň trochu hezká.
Sen o bezstarostných Vánocích se nadobro rozplynul. Máti zas bere ty svátky až moc vážně. Nemluvím jenom o úklidu ale taky o posílání pohlednic, pečení cukroví, barevně blikajícím kýči v okně a kaprovi Šimonovi (R.I.P. Šimone).
Kolem mě se to hamží barevným mihotáním. Ve škole řvou hned po otevření dveří koledy a učitelka dramaťáku lítá po budově v příliš krátkých béžových kalhotech a zvláštních dámských lakýrkách, nemluvě o santovské čepici, kterou nosí na hlavě. Ta rolnička na ní cinká jak stádo sobů, tyvole. Naši výtvarkářu jsem potkala ráno v Albertě. Byla nalíčená ještě víc než obvykle a nakupovala čokolády. Stejně ji mám ráda.
Ne že bych neměla ráda Vánoce. To jako mám. Ale přítelova matka je například naprosto potrefená. Při minulé návštěvě jejich obydlí jsem zůstala hrůzou stát ve dveřích. Nejen, že tam bylo fobicky naklizeno jako obvykle (což u nás nehrozí), ale taky jsem tam napočítala celkem 32 jednotlivých vánočních ozdob. Počínaje zvláštním červeným sobem na konferenčním stolku... a obrovským přírodním lemováním kolem kuchyňského portálu zdaleka nekonče. Asi nejvíc mě vyděsilo, že i na hajzlu byla zapálená svíčka. Jemný tiky v oku mě provázely až do příštího rána, kdy jsem odjížděla.
Chtěla bych jen podotknout, že na Vánoce nemusí být dokonale uklizeno, napečeno 14 druhů cukroví a všechno nemusí blikat jak bordelovej vítač. Lidi, klid...
Hlavně krásný Vánoce. Mějte se rádi. Kašlete na zdobení všeho co najdete. Hlavně mír a lásku. A prostřete u stolu i pro náhodného hosta ;).

Do it HARDER..!

29. listopadu 2012 v 22:19 | Méérs ☮
Já jsem tady zase úplně náhodou, mí drazí, ale měli byste si vážit toho, že tady vůbec jsem no.
Byly generálky na maturitu. Z češtiny a z angliny. U obou didakťáku mě nebetyčně nasralo, že mi utekla jednička o pouhý jeden bod (ano, u obou!! u češtiny i u angliny). Slohovka z čéjé byla za jedna. Plný počet bodou. Vysledky slohovky z ájé ještě díky bohu nevim, všechno jsem tahala až z paty ("přeju si psa"), takže myslim, že by mi výsledek akorát zku*vil víkend :D. No a ten fakt, že propadám z matiky, to vůbec nezmiňuju, dělá se mi z toho dost šoufl. A taky se mi dělá šoufl z toho, že mě náš novej tělocvikář při gymnastice neutálě bezostyšně osahává. Bílý ponožky (v kombinaci s kraťasama) vytažený až ke kolenům, zarostlej jak Rumcajs a připomíná mi jednoho mýho kámoše. A pak to na vás ještě sahá...:D.
Taky bych chtěla jen tak baj-d-vej podotknout, že jsem minimálně omezila svoji cigaretovou závislost, jelikož mi došly prachy. Jsem na sebe pyšná, že skoro nekouřím, když cigára u sebe nemám, ale jakmile si jednou za čtyři dny koupim krabičku, stáhnu ji během dne. Takže vlastně moc ani na co bejt pyšná nemám.
Ale stačilo by, tenhle sáhodlouhej monolog mě vyčerpává. Je čas na regeneraci. So peace and love my dears. And goodnight ;).

.. And it's always a good time..! :)

Méérs

Hey, ho here she go...

24. listopadu 2012 v 18:01 | Méérs ☮
No... ahoj no. Já nevim, jak se vám mám omluvit, že jsem tady snad měsíc nebyla,je to neomluvitelné *i know*, ale moje školní a pracovní a domácí a partnerské vytížení je neustále neúnosné.
A vždyť já stejně ani nevím, co psát novýho. No. Propadám z matiky, takže jsem tak trochu upset, ale neustále věřím tomu, že to nějak spravím. Neboť když ne, tak mě nepřipustí k maturitě. Ouč. Taky si neustále připadám, že jsem v jednom kole. Dneska jsem dokonce vstala v 7 hodin (ráno! :D) a uklidila celý dům a můj vlastní pokoj se tak hnusně leskne až kolemjdoucím přechází oči. Většinu svého času teď vlastně vrážím taky do povinné četby, jak se řiká, co neuděláš za tři roky, tak to honíš ten rok poslední. Momentálně čtu Byla nás pět, Memento a zaráz i Hamleta. A jak miluju Romea a Julii, tak se mi Hamlet neustále bytostně hnusí. Hamlet magor, Ofélie naivní puťka, starej Hamlet je mrtvej, ale je taky magor no a královna je děvka. Co na to víc říct, jediná sympatická bytost je Marcelus, a to jen díky podobě našich jmen :D.
Mimochodem... Postihla mě nějaká zvlášní nemoc. Asi umírám. Každej den, už měsíc v kuse mě bolí hlava. Stupňuje se to stresem, zíráním do počítače a nejhorší je to po příchodu ze školy, nebo se to dostaví kolem druhé hodiny ve škole. Moji přátelé jsou nešťastní, protože kdykoliv, když přijdou, tak mě najdou v posteli jak spim, nebo v posteli jak skuhrám nebo v posteli jak se učim. Jediným mojim vyprošťovákem je kafe.
Další zajímavost: ztratila jsem chuť k jídlu. Žeru jenom tehdy, když mě mučí neúprosný hlad, když už se mi klepou ruce a místo mluvení jen vyluzuju zvlášní zvuky podobné hučení. Takže když žeru, tak se mi jídlo hnusí, nadavuje se mi z něj a po pozření bych ho nejradši vyzvracela. Vyjímkou NEJSOU!! ani oplatky, čokolády, chipsy ani jiná dobrá mňamidla, která mi vždy chutnala. Jím, protože musim. Tečka.
Saiko-chan: konečně jsi mě donutila napsat článek, jinak bych si snad ani nevzpomněla, že jsem to už snad před měsícem chtěla udělat. Děkuji ti proto mnohokrát a vzkazuji, že mám opravdu tolik napráskaný program, že nejsem schopna vyplodit pár písmenek ;).
Ještě jednou se omluvujI velice a tady máte to, co mě momentálně nakopává. Když on byl Robbie vždycky můj favorit :D ...

Méérs

Hnusnější polívka než dělá maminka...

12. září 2012 v 0:42 | Méérs ☮

Broučínci, vole, neserte mě.
.

Mohla bych zaplnit supertlustou knížku těma hláškama, co do mě den co den v družině solí děti. Některýma se vám musim pochlubit.
- Tak třeba dneska. Natálka se mi posadila na klín a začala mě tahat za mý milovaný květovo-dřevěný naušnice a povidá: "Paní vychovatelko, vy máte ale pěkný náušničky..." Vzápětí si všimla že mám nastřelenou naušnici a ptá se mě: "A paní vychovatelko, vy tady máte ještě jednu náušničku?". "No, mám, Natálko." .. "Aha.. No a jak se vám to stalo?" .. Zkuste odpovědět, tak aby to uspokojilo sedmiletý děcko.
- A nebo včera. Malej Honzíček: "Paní vychovatelko, já jsem vás včera viděl jít po městě s vaší sestrou". Ehm?.. "Honzíčku, ale já nemám sestru." .. "Ale určitě to byla vaše sestra. Měla stejný vlasy jako vy, taky červený." (poznámka: Po městě se mnou šla Dryna. A má stejně červený háro jako já.. Ano já vim, známka příbuznosti) :D.
- A poslední- Dnes jsme měli na oběd hroznou, ale fakt hnusnou polívku. Vypadala jakoby ji někdo už dvakrát snědl a třikrát vyzvracel. Přišla za mnou malá Terezka, udělala psí oči a povidá: "Musim ještě? Když vono je to fakt hnusný. Ale víc hnusný něž ty maminčeny polívky" .. (Poznámka: Její maminka je učitelka matematiky na škole, ne které mám zrovna praxi)...
.
.
.
Včera jsem na sebe oblíkla slušivou sukni. Černou do pasu. Vypadala jako do kanclu. Pak taky bílou košili a šedý sako. Vlastně jsem celá asi vypadala jakobych vypadla po mnoha hodinách práce z kanclu jako uznávaná ředitelka obchodního domu. Připadala jsem si hrozně důležitě, když mě ve škole i deváťáci oslovovali "paní učitelko", fakt že jo. Moji prvňáčci z toho byli hrozně v prdeli a báli se mě dotýkat. A Sebastian mi řekl, že vypadám jako jeho teta, ale že se mě bojí. Špatný bylo, že jsem je zrovna ten den nutila vybarvovat večerníčky a povídali jsme si o nich. Vypadala jsem jako infantilní bláznivá právnička.
.
A dneska, zrovna před chvilkou když jsem si dopřávala kouřovou z okna, jsem našla kočku. Uslyšela jsem něco mňoukat na naší rohožce. Típla jsem cigáro a šla se na to mrknout. Bylo to černo-bílý, moc přítulný, takže se nám to hned nasralo do baráku... A byl to kocour. Ještě, že zrovna nebyl doma Mikeš, myslim, že by neoplýval radostí.
.
A tak no. Nic víc na srdci asi nemám. Nechte si dařit.

New Medicine - Resolve to Fight

Méérs

Růžovej svět a mlžnej opar

10. září 2012 v 23:06 | Méérs ☮
Nemám ráda, když třináctileté flundry mluví jako kanál. Já si to už můžu dovolit.

Ale rychle ty prázdniny utekly, že? Ačkoliv jsem nebyla u moře (jako většina z vás) ale pouze jsem absolvovala opalovačku u lomu a koupání ve smradlavý vodě, ačkoliv jsem nepila Cubu libre nebo "Křidýlka" (jako většina z luxusních přítelkyň mých luxusních přítelkyň), ale pouze pivo a pravou moravskou slivovici a ačkoliv jsem nenakupovala v New Yorkru, Tamarisu nebo Terranově (jako asi většina holek), ale jen u vietnamců a ve stáncích s cukrovou vatou.. tak jsem spokojená. Jo.
Poslední měsíc jsem tohle místo hodně zanedbávala (jako obykle, ano já vim), ale mám pro to pádnej důvod: neseděla jsem u kompu, ale užívala jsem si poslední prázdninový dny. Mimochodem poslední víkend byl jako zvláštní mlžnej opar. Nejdřív růžová oslava, pak spaní na červeným gauči, pak nudná prochlastaná zábava a další dvě noci na červeným gauči společně s mým milým a nakonec oběd u tchýně a tchána. Ještě mě tento týden čeká kino a romantická večeře. Docela se těším. Really.
Minulej a tento tejden jsem zase na praxi v družince, ale tentokrát jsem dostala špuntíčky z první třídy, co právě vylezli ze školky, sice jsou zvláštní, ale jsou vám tak zlatí, že už jsem teď vážně přesvědčená, že po vejšce pomažu hned do školky :).
Mimochodem, to že začala škola a každej čtvrtek mě čeká devět hodin a za pár měsíců maturiťák a hned pak matura... jo, to zatím nějak ignoruju. Don't worry, be happy. Nevermind 'cause I was born this way.
Bye!


Aleš Brichta - Sirael


Méérs

Óda na štrůdl

8. srpna 2012 v 23:17 | Méérs ☮
Poslední dobou jsem asi hrozně sentimentální. A taky se hrozně ráda věnuju blogu, protože Milej má věčně noční směny...

Asi před 20ti minutama jsem (jako obvykle) zírala z okna na vyprazňující se hospodu naproti mému obydlí a kouřila si cigaretku. Trošku mě znepokojovalo, že mi začínají chutnat Camelky. Nojo, když oni moje oblíbená LMka v hospodě dneska odpoledne neměli. Zpět k zírání... Tak jsem tak zírala, čuměla do tmy a hrozně přemejšlela o dnešním nádherným odpoledni stráveným s Milým. Přemejšlela jsem taky, kolikátýho dneska je, až mi docvaklo, že osmýho. Hned jsem běžela pro mobil a naťukala do toho němýho dotykovýho krámu informační zprávu Milýmu o tom, že jsme dnes spolu 7 měsíců. Nevím jestli je to moc nebo málo. Každopádně jsem šťastná.

Dnes jsme se zase chytli. Chytli jako chytli, jakože ne moc, spíš jenom tak ze srandy. Milej si ze mě dělal srandu, že neumím vařit, ale tu srandu si dělal jen proto, že jsem to prý kdysi sama přiznala. Po necelé minutě přemýšlění jsem se zvedla z postele, naházela na sebe oblečení a donesla mu prvotřídní štrůdl, kterej jsem upekla dnes odpoledne. Když ne vařit, tak alespon péct ne? Nakonec ten štrůdl zmizel celej a já se zbytek odpoledne jen blaženě usmívala.

Taky váš přítel pochybuje o tom, že ne/umíte vařit? :)

Méérs

Strachy o časy přítomný

7. srpna 2012 v 21:27 | Méérs ☮
Seru na to.

Dneska mě (opět) hodně ponížil fakt, že se cítím nevyhledávaná. Pro mě status "vyhledávaná" neznamená, že mi jedna z mých nejbližších kamarádek napíše "pojď na jedno" a nebo že mi bejvalej napíše, ať se s ním jdu dívat na film. Protože to se mi poslední dobou stává neustále a pak mám asi vážně pocit, že jsem nevyhledávaná, když jim ani na tyhle blbý smsky nejsem schopná odepsat ani ubohý "ne, jdi do prdele".

Od té doby, co jsem si pořídila novej mobil mě neustále straší myšlenka, že s ho někde rozmlátim o zem, protože se starým Siemensem se v návalech vzteku tak dobře házelo!.. Nastalo to v sobotu a nebylo to v návalu vzteku, ale stejně.. můj leskle černý Sonny Ericssonec hapal na šutry.. a teď v něm zeje díra jako do opadový roury. V tu chvíli, kdy jsem mé těžce vydřené peníze v podobě mobilu viděla padat na zem, se mi zastavilo srdce a v podbřišku mě zamrazilo tak prudce, že jsem si málem ucvrnkla. Naštěstí to mobil jinak než asi milimetrovou díru v krytt neodnesl.. Ale i tak se cítím vinna.

Dnes jsem se opravdu těšila, že po dlouhé době strávím odpoledne a večer s milým, no jaksi dostal mužskou smrtelnou nemoc (rýmečku) a já osamněla. Opět. Ovšem jistým pokrokem je, že jsem včerejší večer strávila s Gabčou. Nemyslete si o mě nic zlýho, ale můj názor je, že z mojí dříve nejlepší (zadané!!) kamarádky se stává prodejná děvka.. Možná to bude důvod, proč už se tolik nestýkáme, dřív jsem tohle její nadšení sdílela taky, ale přece jen, teď už jsem zadaná žena, tudíž si nemůžu frcat... Dneska jsme se spolu měly večer dívat na horor. Nenapsala. A já se jí vnucovat nebudu.

It's good to be different.

Méérs

And this is gonna hurt..*

4. srpna 2012 v 19:18 | Méérs ☮
BUT FUCK WHO YOU WANT AND FUCK WHO YOU LIKE..!

Ehm.
Člověk může mít hodnýho a věrnýho přítele, milující rodinu a stejně se někdy cejtí sám. Zrovna předevčírem večer jsem přišla na to, že se něco poslalo asi do kopru. Včera mi milej odjel na fesťák (Pod parou v Moravský Třebový.. no ne že bych se jaksi nebála o jeho život mezi tím množstvím pankáčů..ale budiž, je to jeho život :D) a tak jsem osiřela, pro tyhle chvíle mám kamoše Radu, kterej se mnou vždycky někam vyrazí (jaksi totiž začínám mít pocit, že Ilouš má svojí práce nad hlavu, tak ji nechci opruzovat a s Gabčou si nějak přestávám rozumnět.. po více než 17ti letech kamarádství), ale Radův mobil byl tentokrát prostě hluchej a jaksi nebylo komu napsat, Grepla má přítele, se kterým tráví většinu svýho času a tak jsem fakt byla sama. Seděla jsem venku sama celkově 4 hodiny, pálila jednu od druhý a za mejma zádama se mrouskaly kočky. A cejtila jsem se fakt blbě,jakože fakt sama..
A dneska mám ten samej pocit. Myslim, že se stalo to, že když mě moji kamarádi vyloženě nepotřebujou, tak se mi neozvou a jedinej člověk, kterej se mnou rád tráví čas je můj přítel (tedy aspoň v něho doufejme..). Já se jim, teda myslim, ozývám docela dost často a ne jenom tehdy když něco potřebuju. Ovšem dnes jsem vážně něco potřebovala a .. Ilouše nechci rušit, Gabča se na mě vysrala hned z první, Rada mi nebere telefon a Grepla mi zase pro změnu po telefonu řekla, že se na mě může vysrat. Samota je zlá a pravda zabíjí. And this is gonna hurt...


Ale ono vlastně všechno poslední dobou docela dost bolí...

Méérs

**DEPRESE NENÍ POCT... DEPRESE JE NEMOC**

*no milk today*

16. července 2012 v 13:19 | Méérs ☮
Jsem tu dlouho nebyla, co? Ani jste se o mě nebáli, hajzlíci, viďte..
Minulej tejden jsem depkařila, protože mi teď v úterý začíná brigáda (juchuchů, budu v tomhle chcanci a zimě sbírat borůvky, slyšíte to štěstí?). Teď ve středu jsem jela s Antonínem (milým) a maminou do Zlína ke příbuzenstvu na takovou (pracovní) dovolenku (jen na tři dny, takže mě zase máte back). První den jsme se jenom tak váleli, blbli jako malý děti na prolízačkách, kouřili a večer šli na pivko do 4 kilometry vzdálený knajpy (páč nás ty nóbl bary in da Zlín nějak neberou, my radši do pořádnýho vesnickýho pajzlu). Druhej den jsme vstali (vole!!) o třičtvrtě na 8, hned z rána jsme jeli na chatu. Milej sekal trávu a já jsem musela plít záhonky, ne že bych an to nebyla zvyklá z domu, ale tři hodiny na slunku, to mě kurva zabíjelo. Odpoledne jsme stěhovali skříňky a knihovničky, protože strejda, kterýho rakovina upoutala na vozík toho asi jaksi nebyl schopen, jak naznáte sami. Večer jsme šli spát zmoženi a další den jsme už fárali domů.. a v pondělí do jobu.. Ach, jakobych ani neměla prázdniny.
BTW. Asi po devíti letech, co jsem měla křáp Siemens, jsem si pořídila novej mobilek (konečně jsem se dočkala těch vymodlených 5ti tisíc k narozeninám :D), tak se mrkněte (no pochlubit se vám musím ;D → ZDE )
Nothing more to say... Loučím se s vámi, míru zdar!

Lift me up.. oh lalalala

28. června 2012 v 18:03 | Méérs ☮
*až se pro tebe jednou chlap rozbrečí, pak poznáš, že je to pravá láska*

Nothing more to say. Už jen tři dny nám zbejvaj do vytouženýho volna (no, v mým případě to nebudou dva měsíce, ale tři tejdny..pak nastupuju na brigádu, půjdu do pár kilometrů vzdálenýho zahradnictví trhat kanadský borůvky, jedenáct tisíc čistýho se vždycky hodí..). Umíte si představit, jak jste v zahradnictví a najednou se vedle vás z borůvek vynoří zářivě červená hlava? Já ne. Bojim se, že se mě budou bát :D
Ke škole jako vždy netřeba nic dodávat, všechno vážně nedopadlo tak, jak jsem si přála já a taky jak si přáli rodiče, ale budem to muset nějak přenýst přes srdce a k tý matuře se nějak rozumně dokopat. O škole dost. Co plánujeme na dva měsíce volna? Hej? Pochlubte se mi, protože já kromě válení u vody, popíjení piva s kámošema a mucíkování s milým nic v plánu nemám. Hodila by se mi dovolenka, někde u moře, ale na to nejsou money a ani přijatelná společnost (rozumějte, jeden kámoš už dovolenku zažízenou má, druhej též nemá money, další kámoška má chlapa, do kterýho je tak moc zblázněná, až mě to sere, další kámoška se právě vrátila z Chorvatska, další kámoška nesnáší slunce a milej má job- není to lehká investice, tohle moji přátelé.. to mi připomíná, že musím Gabče koupit dárek k narozeninám, sakra pes..). No a to mi připomíná že za nějakejch pár dní mám narozeniny, celých osmnáct let, kamarádi. Takže to co jsem do teď dělala, budu moci od teď dělat legálně.. tedy vetšinu věci. Každopádně kdybych se chtěla vdávat, nic mi nebrání :D.
Po praxi in da družina jsem asi našla svůj životní cíl. Teda né že bych se musela rvát do školství za každou cenu, ale když mi Adámek vykládal o tom, jak chce být jednou profesorem na jakési akademii výtvarných umění nebo bůhvíco, bude učit zhýralý umělce, ze kterejch se stejně jednou stanou nezaměstananý bačkory, sice super-talentovaný, ale většina z nich bez peněz, protože jim Adámek vtiskne pocit vyjímečnosti... usoudila jsem , že nejspíš půjdu učit děti do školky. Tak jsou vám ty děti ještě celkem vděčný a neberou vás jakobyste je den co den mučili. Asi tak. Nebo zavřu oči a budu dělat že se nic neděje... a nakonec vážně půjdu učit angličtinu na druhý stupeň základní školy nebo na střední školy, jak jsem kdysi slíbila mojí angličtinářce na základce. *god, help me*
Závěrem bych ráda řekla: Moji milí.. milujte se a množte se. Toď vše. Ave já...!
btw: mým milým blogařům: pardónec ó veliký, že jsem se poslední dobou vůbec za váma na blog nestavila, ale můj momentální život mě dost zaměstnává :) Napravim to ;)

Moby - Lift me up

Méérs

You know how..*

9. června 2012 v 17:52 | Méérs ☮
Řikám vám.. ty vole. Fakt jako.. piča, pes. You know how...
V úterý jsem obhajovala mou ročníkovou práci na téma anime. Hodinu předtím mě začala bolet hlava jako svině, takže když jsem to vykládala, zvonilo mi v uších tak, že jsem sama sebe neslyšela co řikám. Takže.. jsem to totálně dopletla a dle mýho názoru to bylo naprosto strašný. No. Ale od druháků (kterejch tam bylo asi 40- ano vážně na mě včetně učitelů, druháků a různejch studentíků koukalo přes 50 lidí..) jsem se dozvěděla, že kromě jednoho zakoktání, kdy jsem jedinu větu řekla třikrát za sebou, přičemž jsem to prokládala slovy "ježišmarja, panebože, já su blbá", to prej bylo dobrý. Mám za dva, takže asi jo :D. Stydim se. Jinak škola.. v pondělí mi začíná asi nejpekelnější tejden celýho školního roku, dopisování písemek, čtvrtletky, zkoušení, ročníkovky atd. Držím sama sobě palec ať to zvládnu. Dějepis jsem zvládla už včera (mám za tři, kámové, hell yeah!! :D).
Jinak se den ode dne cejtím víc a víc zruinovaná. Prostě přes tejden dřina ve škole, doma to samý, přes víkend kalby nebo učení. Mám občas pocit, že mi z toho praskne hlava. Praxe s těma mejma drobkama v družince mi už dávno skončila, takže musim jit plakat na jinačí hrob. Teď akorát dělám pedagogickej deník z praxe a jde mi z toho všeho hlava kolem. Uf uf. Potřebuju prázdniny. Honem rychle teď. Myslim, že ještě k tomu všemu jsem se nechala ukecat, že půjdu dělat praxi do ozdravovny za dětma, celej tejden včetně sobot. Proč?.. Za rok matura, pak snad vejška.. Picněte mě, jestli to zvládnu úspěšně doklepat aspoň do těchto prázdnin...

Méérs

Exploze štěstí

22. května 2012 v 22:11 | Méérs ☮
Jsem ještě v neděli čuměla na dokument o Nirvaně. Stejně mě moc dostalo jak si Kurt nechal vyzdobit koncert (víceméně nahrávání pro MTV) jako pohřeb v krematoriu v podstatě jen "chvilku" předtím než si prohnal kulku hlavou. A pak jak zpíval jako poslední Where did you sleep last night.. "my girl, my girl, don't lie to me, tell me where did you sleep last night" a pak ten srdcervoucí výkřik na konci. Tak trochu jako procházka mezi lavicema k rakvi. Plnej bolesti. Našli ho ve skleníku, měl prostřelenou palici, moooc heroinu v žíle a napsal dopis Boddahovi. V ysi klidně obdivujte koho chcete, třeba Rihannu, Justina Bíbra a jeho uječenou přítelkyni, ale pro mě zůstane v srdci stejně pořád on.
A pak v pondělí ráno jsem vstala, oblítala doktory, abych se dozvěděla, že jsem naprosto v pořádku a potom běžela do družinky, kde jsem napstupovala dvoutýdenní praxi. Nejdřív jsme byli všichni takoví rozpačití, ale jak šel čas, odpoledne jsme už spolu byli v klidu. Dneska nám přišly nový děti, konečně taky nějaký holčičky a já jsem poznala, že bude moc težký se od těch malej andílků a ďáblíků po 10ti dnech odtrhnout. Tak moc úžasní jsou. Kreslej nám obrázky, my je kreslíme jim, chodíme s nima na bazén a na dopravní hřiště, učíme je skládat různý věci z papírů, díváme se s nima na telku, chodíme na procházky, hrajem si s nima a píšeme s nima úkoly. A pak ten pocit, když se na vás usmějou a s očima sklopenýma k zemi vám poděkujou (ano já vím že je to neslušný, zvrácený a tohle všechno, ale mohli jsme si už za tu dobu co sem lezete a čtete tyhle sračky zvyknout, že prostě taková jsem..) se dá přirovnat k sexuální explozi, akorát že tohle je exploze štěstí z toho, že jste udělali něco pro malý smrádky :)
Nothing to say :)





Méérs

In it for The Fame..!**

17. května 2012 v 23:10 | Méérs ☮
Mysleli jste si, že jsem umřela, unesli mě mimozemšťani, kočka mi vyrvala střeva, nebo něco podobně šílenýho? Moc sladký.. ale to byste měli moc lehký, kámoši, mě se nikdy nezbavíte, budu vaše noční můra ještě na dlouhý časy.. :D
Momentálně zažívám docela hard období ve škole. Teda jako zrovna teď asi ne, ale tento tejden byl hodně šílenej. Na každej den minimálně 4 písemky a jenom z toho důvodu, že učitelé se podívali do svých super-vznešených-učitelských deníčků a prohlásili: "no ne, třetí cé má mít teď dva týdny praxi, tak to si musíme napsat všechny písemky ještě předtím". Zcela terrible týden. Nejvíc bylo asi angliny (pondělí- writting and reading; úterý- listening; středa- essay, čtvrtek- pololetní písemka), ale ostatní předměty se taky nemusely stydět, např. dějepis, výpočetka, matika, pedagogika, biologie atd. Už nikdy víc, děkuju bože, že to teď na dva tejdny skončilo (kromě výpočetky teda- do té nám dal vážený pan debil profesor nějakej projekt..:/)
Dneska jsem náhodou narazila na článek o kouření. Ano, opět se k tomu vracím. Lady(svatá teenka)Vanilka nám opět přidala článek, ze svého dospělého slušňáckého světa. Dozvěděla jsem se (ano, opět), že jsem nechutná a smrdím. A taky si ničím plíce, takže se ze mně LadyVanilce chce zvracet a má ze mě husí kůži. Její čtrnáctiletá vyšpulená podobizna na mě chrlí sračky typu jak nenávidí děcka s cigaretou v puse. Opět se vracíme k problému, kdy tahle dospělá dáma chce změnit svět, všechny nás vyfotit polonahý v zrcadle, zmalovat jako ty coury a pak zavřít do kláštěra. Řeknu vám- číst tyhle hovna po všem tom formátování ve wordu a tabulkách a grafech v excelu je vyložená lahoda pro oči a balzám na duši, že umrčený děcka ještě furt nevymřely. No jen se podívejte, tady to máte.
Břehy internetu jsou čím dál tím víc k zblití. Mám pocit, že procento normálních a skvělých blogů rapidně klesá k nule. Nemám skvělej ani normální blog. Mám blog, na kterej píšu sračky typu "jak žiju, kolik mám problémů a jak moc mě sere LadyVanilka". A taky jsem kuřák. Achjo, měla byh se nad sebou zamyslet, smazat blog a pak skočit ze skály... *až po tobě LadySlušňačko*..

Saiko-chan: plně ti odpouštím tu ceduli ;D. Příště se už najdem :)
Má drahá Camillko D. (Camillco? zní to víc exoticky? :D spíš to zní jako Camelky..ehm, zase jsme u smradlavých cigaret, pardon LadyVé): So you have no time for me? Ok, I hope that you will be soon here, on my blog.. let me know how are you, yep? (sorry- I writte in English, but I know that you understand my deviation on this.. and you're maybe the only person who want to speak with me in English.. how can you see- I like it! ;)).

No Doubt - Don't Speak (live version 90's)


Méérs

Report: Animefest 2012

8. května 2012 v 17:30 | Méérs ☮
Ok, hi guys.
Letos jsem se rozhodla, že z Animefestu npodám rozsáhlej report jako předchozí dva roky, nýbž jen malé krátké shnutí faktů. Tady to je:
- Letos byl vážně dobrej program, ale jenomže jsme byli totálně vyšťavení a nestíhali jsme, tak jsme toho z něj stihli velice málo (ani, méně než loni a předloni).
- Nejlepší akce: přednáška na téma Národností archetypy v anime, v sobotu odpoledne a pak taky naprosto přervaný (ostatně jako každej rok) Cosplay divadlo.
- Nejhorší akce: absolutně přednáška na téma Japonské umění až po současnost (ta holka nevěděla, o čem mluví, vážně ne.. hrůůza).
- Hodnocení: Program- dobrej; místo konání- co se týče areálu dobrý, ale vzhledem k tomu jak daleko to bylo k nádraží a k sokolovně, tak docela namáhavý; cospleyeři- jako každej rok perfektní; prodejní stánky- docela slušný ceny (mám novou placku a naušnice); Orgové- naprosto vyšťavení a nervózní; technika- o něco lepší než loni; Cosplay divadlo- absolutní špice až na některý zádrhely; Maskot- Cookie Monster byl dokonalej a voněl sušenkama; Doprava- naprosto šílená a nedomyšlená
- Náš program mimo AF: Zkusili jsme "bezedný pití" v KFC, takže jsme tam byli snad dvě hodiny :D; potkali jsme lolitky co byly totálně na šrot; s nadšením jsme krmili holuby; chodili jsme na večerní obcházky Brnem; pili jsme zelený pivo; fotili se u bordelu; ve 4 ráno jsme se sprchovali ve společnejch sprchách
- PoFestový fakty: Z původních 800,- jsem si domů přivezla přesně 307,- což je velice slušný; přijela jsem s bolestí v krku a brutálním nachlazením; krosnu jsem soteď nevybalila (začíná to smrdět, doufám že tam nic nehnije); domů jsem přijela o půl 8 večer; druhej den jsem do školy nešla; mám moc modřin a odřenin z tlačenic na některý přednášky a promítání

↑ moje nová placka na kterou jsem velice pyšná.. Hello PedoBear :D

↑ to nalevo s ušima jsem já (v uších mám moje nové super peace náušnice z festu :D) a to vpravo s kruhama pod očima (no tak děcka, fakt jsme byli unavení :D) je ten můj, kterej jel džentlmensky se mnou :) tak si ho dobře prohlídněte, v dohledné době se s ním rozcházet nehodlám a ještě o něm určitě uslyšíte :D

A tak no. Tak tohle je ono, není to moc dlouhý, ne není, takže si to přečtěte ať více co furt dělám :D
A ty Saiko-chan: Kde si jako měla ceduli? :D:D

Méérs

Nudař romantik

28. dubna 2012 v 15:16 | Méérs ☮
Hi sweethearts,
kdyby tohle počasí vydrželo až do nekonečna, vůbec by mi to nevadilo. Love summer. Ani tak moc nemiluju ty horký, slunečný, upocený dny, spíš miluju ty teplý letní noci, který provází teplej letní vítr. Je to zralý na procházku (splněno) nebo soulož (nesplněno :D) pod hvězdama. Včera jsem si šla jenom v klidu zapálit, asi o půlnoci, a nakonec jsem si lehla na silnici (nekecám, ta zem byla teplá jako v létě) a čuměla jak nějvětší romantik na hvězdy. Vlastně mě to naučila moje nejlepší kámoška, pro kterou léto znamená koukání na hvězdy, milostný aféry, plavky a chlast. Jo, po týhle větě už chápu proč jsme vlastně nejlepší kámošky a všichni nám říkaj, že se sobě podobáme. Vlastně, co je na tom blbýho? Vždyť jsme mladý a krásný, tak proč si neužívat hej? .. Mám poslední rok, než budu maturovat, než uslyším, že tohle je "poslední zvonění". Na týhle škole jseš jako student naposledy, za pár dní tu už budeš jako maturant. Už za rok, kámové...
Když už jsme u tý (podělaný!) školy: ročníkovku už mám hotovou. Dodělala jsem ji kompletně a odevzadala dokonce tři dny před šibeničním termínem..! Love me. Jsem na sebe pyšná a je mi krásně, protože ta prezentace, kterou jsem udělala, je ta nejkrásnější, kterou jsem kdy viděla, oh my god, i'm perfect. (A pro animáky moje, musim vám sem hodit video, který jsem do tý prezentace zahrnula.. poserete se :D). Jinak, Animefest úspěšně zaregistrován a zaplacen, čili uvidíme se na tam jakože já se jmenuju já, těším se na vás na všechny. Až vás zase uvidim, ta atmosféra je nezapomenutelná. Konečně nějakej nášup zas, poslední dobou se ze mě stává pěknej nudař... :/
Milujte se množte se. A dejte o sobě taky vědět..!
Bye..
PS: Opět se ze mě stává s přibývajícím sluncem požitkář jako každý léto. Kafe, filmy, popcorn, alkohol, povalovaní na slunci, knížky, hudba, english conversation, tanec, postel, kolo a barvení vlasů (nedivte se, ano, tohle je taky moje záliba..:P).


+ slibovaný video. Užijou si ho hlavně fans Naruta. A budete se smát ;D

+ hudební tip na dnešek:

Méérs

*honey-am-i-beautiful?*

22. dubna 2012 v 16:58 | Méérs ☮
*TEARS.ARE.AN.EXPRESSION.OF.THE.WEAKNESS*

Miluju tu škodolibou radost z toho, když po jenom po pár dnech od posledního zápisu napíšu článek, kterej jste nuceni komentovat, muhaha, love me x'D. Come on.
Lidi, nenávidim tu mladou (?), nechutnou (každopičopádně) růžovou zrůdu co okupuje český rádia se svým trapným rapem, alá někdo mi stojí na mojí růžový paruce, s velikou držkou a kozama jako horkovzdušný balony. Zkrátíme to- Nicki Minaj. Jako styl by ušel (sice moc všeho růžovýho, ale budiž), aspoň je jiná. Ten její rap je ble. Někteří říkaj, že zpívá live docela obstojně. Nenávidim její blivajzy, ale teď vypustila do éteru nějakej hit co nahrála s Davidem z Ghetta. "Turn me on" se to jmenuje. Kdybyste náhodou chtěli TU to máte. Já nevim, ale ta pisnička je hnusně chytlavá, ne že by se mi líbila, ale zpívám si ji už dva dny dokola, holy God, save my life, ty vole. Tím u mě možná růžová zrůda trochu stoupla, každopádně chci váš názor na tuhle karikaturu, ať se trochu pobavim ;).
Pozor- s ročníkovkou jsem postoupila o dvě stránky kupředu (x'D) mamma-mia, příští tejden v pondělí to mám odevzdat, brečet se mi chce...
Jako další bod je počasí. Nikoliv jeho předpověď. Doprdele, kurva drát. Ráno se člověk vzbudí 'jo bejby, konečně je krásně, mám fakt dobrou náladu'.. o hodinu pozdějc: 'jo, bejby, zas se to zesralo'. Myslim, že bych mohla přednášet na sjezdu psychologů. Vzala bych si zelenou paruku a bačkory z kočky, aby si všichni mysleli, že jsem taky trochu psychicky narušená a přednášela bych o tom, že počasí ovlivňuje náladu a sexuální aktivitu savců.
Bod číslo milion dva: V pátek jsem měla svátek. Ne jako Méérs, of course jako Marcela. Předchozí léta jsem ho trávila tak jako normálně: neslavila jsem ho. Letošní rok jsem to oslavila trochu jinak: tan malej blivajz (ano, ten co s nim chodim) přijel from da Praha, a přivezl mi ke svátku *krutá realita přátelé:* máslový bonbóny dovážený z Anglie. Fuj.. "Miláčku, děkuju, je to hrozně dobrý". *ksicht*. Následně jsme se asi tři hodiny jako správní inteligenti bavili o hudbě a pak jsem se skácela z postele, páč jsem sama vychlastala litr a půl červenýho. Co víc si přát?..
Mám pocit, že mi čas šlape za krk, jdu něco dělat. Dejte o sobě vědět, mucini.
Méérs


*Sleeping with the Gun*

18. dubna 2012 v 17:40 | Méérs ☮
*Sleeping with the Gun*.. pro sichr, dnešní lidi jsou zlí.

Zdravim. Jsem tu, this lie is over.
Ročníková práce je bezmála hotová, teda minimálně textová část, chybí mi rejstřík, obsah, závěr a takový ty hovna a taky ještě prezentace. Bože, musim něco dělat. Mimoto, propadám z němčiny a to v pátek píšem pololetku.. *vymeteno*. Naší íngliš-tíčr jsem neviděla asi dva tejdny, tíčr z výtvarky mě buzeruje kvůli ročníkovce, pro tíčr z češtiny jsem hotovej zázrak a tíčr z matiky asi umře, pokud mě uvidí počítat.
Neřešme tíčrs. Uhm. Od jednadvacátýho května do prvního června mám tzv. leháro. Ale fakt jenom tzv., páč praxe v družině až zas takový lehárko myslim nebude, když jsem dneska viděla ten pedagogickej deník, aneb šanon o obsahu 200 A4 listů. Pak obhajoby (jako tý ročníkovky co teď píšu), to někdy na začátku června. Blah-blah. A ještě ročníkovka in da výtvarka na téma.. *oh my god, styďme se*.. tanec.
Dneska jsem provedla registraci na Animefest (taky už mi do jejího konce ve slušné ceně zbejvaly jenom dva dny uhh -_-"). Jede tam se mnou i (furt ještě nevim jak ho nazývat tady, tak řekněme) ten můj (ok?) = prozevlenej víkend. Ten chudák neví, o čem celý anime vlastně je a myslim si, že má takový krásný zdání o tom, že se tam bude dívat na South Park. Naivka.
Při dnešní jízde busem jsem dostala šok v podobě Judase. Normálně mě pozdravil, tak jsem cosi zakoktala jako odpověď, sedl si ke mě. Ona to vlastně byla docela pohodka, dokud nevystupoval. Doprdele, ten pohled mě bude provázet v nočních můrách. Von má ty oči černý jak uhel a taky stejně uhrančivý, mamma mia, skapem...!
Všecko? Jo, asi jo. Já vim, trochu zmatenej zápis, ale tak aspoň víme, hej? Milujte se a množte se, kamošovia ;).

Mötley Crüe - Sick Love Song

Méérs

Not at all

9. dubna 2012 v 18:33 | Méérs ☮
Absolutní depka. A kvůli ničemu. Jenom kvůli tomu, že se na něco těšim a ono se to pak nestane. Teda spíš na někoho. Kurva.
Nevim, kde se ta debilní přecitlivělost a nostalgie zase, snad po sto letech, vzala. Zčásti jsem pacifista a chtěla bych kolem sebe házet kytky a milovat všechno a všechny kolem, ale furt ve mě zůstává ta debilní nasranost, která tu sílu okamžiku, včetně těch kytek kolem, vždycky pošlape. Prostě ten černej displej telefonu, bolest hlavy, rozmazaná řasenka a vůně cigaret. Prostě ten pocit, že někoho potřebujete, ale všichni na vás serou. A když nakonec příjdou, tak si je držíte od těla a nechcete s nima mluvit. Svět je zlej. Ne, vlastně není, to ty lidi, co po něm choděj, jsou pěkný svině. A milovat se musí tak, aby se člověk nezamiloval. To je ta největší píčovina, která na světě je. Láska je přeceňovaná- zbytečně. Nikdo vás nikdy nebude milovat víc než sám sebe, i když vy byste, ve své naivitě, pro něj třeba skočili z mostu.A pak z vás ještě všichni budou dělat tu největší svini.
Už delší dobu pociťuju, že chci někoho zabít, ublížit mu.
Chci aby se štěstí konečně pohnulo a přelezlo z těch hajzlů třeba na mě.
Ale nejvíc ze všeho chci celej den ležet v posteli a nevstávat, nikomu se neozvat a vyřvat ze sebe tu zkurvenou depku.

Méérs

Um.. název článku? Um.

28. března 2012 v 20:54 | Méérs ☮
Um um. Za měsíc přesně mám mít odevzdanou ročníkovou práci, kterou mám obhajovat. Um. Ročníkovou.. a ještě jsem nezačala. Je na téma anime, tak spolíhám na to, že snad něco sesmolím :D. Pojďme. Nicméně, máti začala vyhrožovat, že pokud neudělám to, tamto, pokud si nezlepším tuhle a tamtu známku, tak mi snad zakáže vycházky na celej život kromě školy.
Jinak dějou se kolem mě asi dost podstatný věci, který já ale nějak nevnímám, poňáč jsem údajne šíleně zaslepená láskou. Řekla bych že ani ne tak moc zaslepená, jako zaměstnaná. Vono vám za chvilku začně lízt na mozek, když toho svýho vidíte pětkrát v tejdnu. Bez keců. Stydím se sice, ale je to tak, ten vůl mi totálně pomotal hlavu. Snad první chlap v historii chlapů? .. doufám že je to jen na chvilku.. tohle je fakt.. jako pocit bezmoci :D. Jako stín, co se za váma táhne.. bububu.. ale už dost..:D .. um, já.. já se zapomněla registrovat na animefest. Jop, teďka jsem si vzpomněla. Teď už to asi bude drahý co? :D . Nicméně pokusim se ještě, abych vás tam mohla vidět, prťata ;).
Um a teď? Biologie (mikrobiologie abych byla přesnější) a cigárko.. a kafe a vana.. a spát a snad neumřít.. Mějte se jak budete potřebovat. A jak budete chtít, ale hlavně se milujte ;). Mír a lásku, znáte to.
btw1: na obrázku jsou... no znáte je? Mötley Crüe? Nic? :D Ok, Zpěvák Mötley Crüe Nikki Sixx vpravo a vlevo zpěvák Tommy Lee.. úžasnej gif :D
btw2: zlatíčka (teda především Little Monsters), dneska má 26té narozeniny my queen Lady Gaga, tak přeju happy B-day and paws up, do you remember that you're superstar and you were born this way baby ♥

Lady Gaga - Yoü and I


Méérs

Censored

8. března 2012 v 20:32 | Méérs ☮
He. Není co dodat, dneska jsem otevřela školní stránky a nasypaly se mi na hlavu všechny ty pětky. Musim začit kurva něco dělat.
Jinak. Jak jsem zvyklá si dopřát si přibližně dvakrát tejdně ganja-dýchánek, tak v úterý.. to úterý děcka. Nejdřív jsem byla s tím mým slaďoušem v hospodě, dala si pouhý tři piva a pak si to metla za bejvalým. Původně jenom na chvilku. Ale když vytáhl bongo a asi pět kilo trávy, bylo všechno jinak. V životě jsem neměla tak hroznej stav jak v to úterý. Spát jsem šla a ani jsem nevěděla, kdo jsem, ráno jsem vstávala tak hrozně gumová. Než jsem došla do školy, trochu to ze mě vyprchalo a dokonce jsem byla schopná napsat svý jméno, ale srdce mi letělo jak drak přes černou oblohu. Drby se šířej rychle a když se to slaďouš dozvěděl, dostala jsem takový kázání jako ještě nikdy. Horší jak od matky. Přitom stejně nevim, co si tím kompenzuju, ale tohle mě fakt málem zabilo.
Život furt plyne v tý stejný letargii. Ráno vstaneš, na řidiče při pozdravu plivneš trochu slin s příchutí ústní vody a cigaret, pak sediš ve škole a protože nemáš co žrát, tak je ti blbě a stejně hovno umíš, takže tam sedíš zbytečně. Basa tady, basa tam. No a co. Pak ganja-dýchánek u Madony a nakonec zevl s panem J. v kumbále, jak jinak než u čůča a bonga. Nebo hospoda se slaďoušem. Nebo oslava eM-Dé-Žet s Gábi (pivo, cíga, čokoláda, Nirvana). A pak spát a ve čtyři ráno nanovo. A před zrcadlem si s kruhama pod očima a rozšířenejma zornicema říkáš "ahoj, já jsem Marcela, neznáme se náhodou odněkud?". Tak moc v piči si, že se ani nemůžeš poznat, jak hniješ. Zevnitř i zvenku. Ale navenek to jde rozhodně míň vidět. Vevnitř už cejtíš, že další kopanec nepřežiješ, ještě jednou a švihne to s tebou. Ještě chvilku a určitě se zhoupneš, podřežeš nebo udusíš v sáčku od arašídů. Ale stejně to miluješ.
Ať žije sex. Ať žije rock. Ať žiju já... a ještě dlouho prosím ;).
Co vy, blogo-friendi?

HIM - And Love Said No

Méérs

I'm not here for your entertainment..!

27. února 2012 v 21:33 | Méérs ☮
Ach můj bože.
Chci říct, jo. Asi jsem fakt krutá. Místo toho abych o víkendu seděla na posteli u mýho nemocnýho kluka (kterej si shodou okolností myslí, že jsem nejlepší ženská na planetě a že ve mně má všechno), tak jsem celej víkend byla.. řekněme slušně pryč. V pátek jsem se načala v hospodě a pak s přáteli seděla v klubovně kde jsme si voďárem vykouřili a slivovicí vypili mozek z hlavy. V sobotu jsem šla na ples, kam mě původně pozval on a poznala jsem jednoho moc fajn kluka (se kterým plánuju dlouhý přátelství) a otevřela se mi stará rána s Judasem. A v neděli jsem se s klukem, kterej se mě už měsíce snaží dostat do postele, jela podívat na byt do Olomouce. Před chvílí jsem seděla v ložnici svejch vlastních rodičů a kouřila. Jo. Tisíce malejch černoušků na světě hladoví a bezdomovci nemaj kde spát a vztahy kolem mě krachujou, ale já si sedim na posteli a řikám "Kurva, dobrý žrádlo a cigáro, no není ten život krásnej?"...
Apríl? Kéž by vole, ještě je brzo. Stokrát se mi hlavou ta sobota prohnala a snad jsem pocítila i výčitky svědomí, ale moje bezcitný já neuronilo ani slzu, ani si neřeklo "tak jo Marcelo, odedneška na to všecko sereš". Judas mi v sobotu řekl, že mě miluje. Co s tím mám sakra dělat? Měl to říct dřív, já se zavděčit nepotřebuju. Ne lidem, co mi za to nestojej. Všechno jde z kopce. Jo fakt jo. Ale já myslim, že to chce prostě úsměv, protože nějak musíme ten život co nám Bůh nadělil přežít ne? A tak si ho teda užijem, vždyť žijem jenom jednou a nejsme žádný sračky. Ale ty aférky: Now is it over. Doufám.
A vy, moji blogo-friendi, napište mi taky, ať vim, že ještě žijete.
Milujte se a množte ;).

P!nk - U + Ur Hand

Vaše Méérs

Come and get it, boys...

16. února 2012 v 22:21 | Méérs ☮
Dobrý den, jsem tady.
Ok. Pěkně normálně: zdar. Překvapení číslo jedna: já žiju. Překvapení číslo dvě: a jsem docela zdravá (pokud nepočítáme schizofrenii a jiné duševní poruchy a nemoci). Hm. Včera byl ten pohřeb. Jediní dva necitové v celé smuteční síni: já a můj otec. Všichni brečeli, vzlykali jako koně. Jenom my dva jsme si asi řekli keep calm a taky to vyšlo. Pak na tý pohřební hostině ke mě přišla tetka s whiskey, bratránek s pivem a se setřenkou jsem vyžahla sedmičku vodky. Domů jsem se plazila do schodů po čtyřech v celý tý smuteční černý parádě a ráno se probudila s kocovinou jako hrom. To je tak, když se pije na smutek přátelé. Ale všechno zapito a už je fajn.
Hm Hm. No. Tak jo. Zrovna mám jarní prázdniny, takže kopřím doma a dělám, že se nemám co učit, Dokonce jsem z nudy začala obcházet pokojíček a přemejšlela, že tu nudnou žlutou na stěnách přetřu na zeleno, ať to tam trochu prokoukne, strhám všechny plakáty, pořidím obrázky a nástěnky. Asi jsem švihlá, ale měla bych to maximálně v létě udělat, páč už mě ten stereotyp Nirvany, Bulletů a podobně sere, i když je miluju. Abyste mě dobře pochopili, snažím se shrnout všechny drobounký záležitosti z mýho kopr života, abych vám trochu přiblížila, jak momentálně žiju. Znova jsem barvila hlavu. Na červeno, chytlo to trošku líp, i když furt vypadám jak stará babka. Dryna ale měla skvělou hlášku. Maminka: "Marcelo, nebarvi si to furt, vždyť ti ty vlasy za chvilku vypadaj." reakce Dryny, která mi zrovna patlala zbytky barvy na vlasy: "Ale prosimvás, ta má těch vlasů tolik, že než jí všechny vypadaj tak jí bude osmdesát!". :D
Jinak, of course, lovestory pokračuje, Valentýn jsme odpískali, jako každej správnej normální čerskej pár a dali si na to spolu tři piva a cígo. A příjde mi, že jsem normální...ne?
Milujte se množte se, brouci. A občas taky dejte někteří vědět, jestli jste ještě nepozdechali, ja?

The Runaways Soundtrack - Queens of Noise

Méérs

Ohořelou károu chtěl bych dojet ke hvězdám

11. února 2012 v 14:27 | Méérs ☮
Fakt debilní období.
Kdo by chtěl sedět v sobotu odpoledne u počítače a kopírovat parte svýho tři dny zesnulýho strýce? Já určitě ne.. A vidíte. Přece to musím dělat. Včera tady byla jeho manželka s jeho dvacetiletou dcerou. Já jsem jenom seděla v rohu, tiskla jsem se k Mikešovi a poslouchala jejich a máminy vzlyky. A pak jsem si uvědomila, že mi taky tečou slzy jako krokodýlovi. Doprdele, doprdele, doprdele. Kurva! Už fakt chybí jenom oprátka, protože kdo by v tuhle chvíli věřil, že existuje Bůh..?

- Číst si Bibli po smrti někoho dost blízkýho je.. napůl uvolňující, trochu vám to uleví. Ale pak zhastene světlo, koukáte do prázdna a chce se vám podřezat si žíly. Kde jsi teď, Ježíši? Teď na nás sereš, co.
- Usmívat se po smrti někoho blízkýho je.. těžký. Hlavou se vám honěj úplně jiný myšlenky než že "tenhle seriál je fakt dobrej" nebo "Marci, asi ho miluju".
- Je těžký v tomhle období otevřít skříň a hledat černý věci, který si vezmete na pohřeb. Zjistíte, že všechno co máte je černá dlouhá sukně jako pro sekretářku a rozervaný tričko s Kurtem Cobainem. Že i kdyby jste se nalíčili sebevíc krásně, pořád budou vidět ty cestičky po slzách a že vaše červený vlasy jsou na pohřeb asi moc agresivní.
- Není těžký o tomhle všem mluvit, každej vám říká "určitě chceš mít klid, nechám tě bejt". Ne, vy nechcete mít klid. Chcete, aby vedle vás někdo byl, držel vás za ruku a poslouchal jak moc vás to trápí, protože to prostě musíte někomu říct. A když se pár takovejch lidí objeví, milujete je.
- Je těžký vylízt ráno z postele a normálně fungovat jako vždycky. Jít si vyčistit zuby, oblíct se a jít makat. Ne. Vstanete až po hodinovým přemlouvání, pak se jdete vyzvracet a nakonec zalezete zpátky do postele a posloucháte Otevřenou zlomeninu srdečního svalu od Wanastowek...
Všechno je to moc těžký a hrozně bolí, když vidíte plakat čerstvě dvacetiletou holku, které právě nějaká zkurvená rakovina sebrala otce. Ještě když ta holka je vaše setřenice a prožili jste toho spolu hodně. A víte co. Ze všeho nejvíc se vám chce umřít...
Jestli chcete, nečtěte to, nekomentujte, nesmutněte nebo se mi pohrdavě smějte. Je mi to jedno.

Wanastowi vjecy - Otevřená zlomenina srdečního svalu

Méérs

Come back to stay...

9. února 2012 v 23:58 | Méérs ☮
Dneska, snad poprvé v životě jsem si připadla asi fakt normální. Od začátku...
Mýho strejdu (tatínkova bráchu) asi před rokem dostihla rakovina plic. Ono se nebylo moc čemu divit, kouřil bezmála dvě krabičky denně. Ok, mysleli jsme si, že se z toho dostane, ale pak jezdil na chemy a všem bylo jasný, že tahleta rakovina je svině a že svině se těžko zabíjej. Vlastně jsme se toho celou dobu báli, každej den jsme byli ve spojení s tetou a povídali si s ní. Jenom zazvonil telefon, všichni jsme ztuhli a nikdo z nás to vlastně ani nechtěl zvednout. Dneska jsem vstala, ještě rozespalá, v pyžamu jsem slezla dolů po schodech a mamina stála v chodbě a brečela. "Co je mami?". (Doprdele mami, co se to děje, proč sakra brečíš?!). Ubrečený oči, zoufalej pohled.. "Jara ráno umřel.". Konec. Projel mnou mráz a spustily se mi slzy. Objala jsem ji a tak jsme tam spolu brečely asi deset minut.
Je to sice hrozný. Je mi z toho fakt zle a na blití a všechno kolem. Strejdu miluju (ano, slyšíte dobře- miluju, ne milovala, on je tu s náma). Ale v tu chvíli jsem si snad poprvé v životě připadla normální, co se týče smrti. Jednou ve školce jsme na procházce našli mrtvou sýkorku. Půlka dětí začala brečet, půlka by jí nejradši dala umělý dýchání. Jenom já jsem se nad ní sklonila a řekla jsem "jéé, podívejte, vždyť ona vypadá jakoby spinkala". Učitelka si pak dlouhou dobu myslela, že jsem psychicky narušená. V devíti letech mi umřela babička. Když mi to mamina řekla, moje první reakce byla šílenej smích. Jo. Smála jsem se asi půl hodiny. A pak jsem dva tejdny v kuse brečela. Ve dvanácti jsme měli s tatínkem bouračku. V mikrospánku srazil z kola paní (která zjevně nevěděla po který straně silnice se jezdí), kterou přivolaní záchranáři museli už vážně rvát z rukou zubaté. Masáž srdce a umělý dýchání a tyhle věci. A já jsem stála nad ní, dívala jsem se na tu šílenou kaluž krve, na ty rány, na to jak sebou nechutně cuká, jak má vytřeštěný oči, že jí skoro lezou z důlků a necítila jsem nic. Policajtka mě chtěla odvýst pryč, ale já jsem se cukla a řekla jsem "počkejte, já chci vidět jak umře"...
Od malička divná? Asi jo, zlato. Strejdo? Miluju tě.

Y&T - Ten Lovers

Méérs

As long as I'm your Hooker..

5. února 2012 v 21:09 | Méérs ☮
Hello daddy, hello mom.. I'm your Cherry Bomb..!
Of course.. hi sweethearts..! oh shit, come-on.. speak Czech, you bitch.
Ok. Čáu lidi. Je moc špatný, když čumíte z okna a vidíte, jak se hejbe vzduch? Je moc špatný, když si seženete pašovaný podpultový cíga, na kterejch je všecko napsaný azbukou? Já myslim že ne. Ale je nějak špatný, když zjistíte, že ty dvě věci maj něco společnýho? Potáhnete jednou, potáhnete podruhé, kurva nechutná to nějak divně? Takový sladký. Asi slabší tabák, přece jenom co bych chtěla za pětapadesát korun, že. Potáhnete potřetí. Ok. Stáhnete cígo, fajn. Normálně zavřete okno a jdete si po svým. Ale takhle sedíte, čumíte a venku se vlní vzduch.. a cukaj vám kouky. Nahoru, dolů, kurva co je tady k smíchu, život je sračka. A tak čichnete k tomu nedopalku a co? Tráva? Zasraný rusáci, hehe, i do debilních LMek si rvou marjánu. A pak to kouřej mladiství v Český republice a viděj, jak se hejbe vzduch. Mně osobně to nevadí, budu to kouřit dál, ale co když někde na ulici potkám růžovýho jednorožce, kterýmu lítaj z prdele třpytivý konfety? Nebo se mi místo dějepisářky zjeví disco-jeptiška? Jesus, sorry, I'm sinner and you're my Lord. Really! Sorry, I love you.
Dneska jsem četla nějakej denní zápis nějaké holky na nějakým blogu (nějaká/é/ý..). Layout vypadal celkem fajn, na můj vkus sice trochu moc romanťárna, ale budiž. Tak to tak čtu a řikám si "doprdele Méérs, ty jsi snad dokonce ještě normální". To bylo samý "žárlí na mě holka mýho nejlepšího kamaráda, ale jsme fakt jenom kamarádi" (bláblá), "miluju tamtoho ale tamten se mi fakt líbí" (heh?). God, this is really freaky day. Takže jsem normální nebo se svět posral? Řekněte mi to prosím, nevím, co mám napsat do životopisu. Ovšem v kolonce 'sexuální záležitosti' opět zaškrtávám kolonku 'public', protože s tím mým to snad ani jinak nejde :D.
Víte co? Milujte se a množte se, kámové. A pusťte si film The Runaways- anglicky s titulkama. Je to fajn. Dobrou :)

Lady Gaga - Government Hooker (audio)

Méérs

It doesn't matter...

30. ledna 2012 v 20:58 | Méérs ☮
Láska je hřích, sex je slast.. a proto si pamatuj- vyhraje chlast! (Pivo, vodka, pivo, vodka.. víno.. voda voda vodaaa..)
Baj-d-vej: Kurva, co je tohle za svět? Člověk ráno vstává ve čtyři do totální klendry, aby mu jak debilovi mrzla po tu dobu než se dostane do školy prdel. Ve škole po něm akorát každej ječí, že nedonesl to a tamto, ale kdo si má doprdele pamatovat, když spí v noci dohromady tři hodiny? A když si pak jde o dváce (velká přestávka) zapálit, tak ho ještě vychytá ředitelka a napaří mu ředitelkou důtku "za hrubé porušení školního řádu". .. "Budoucí učitelky a kouří, co na to víc říct?".. Blá blá vole. Komu to cpeš, blondýno zasraná, sama ses k postu řediteky prošukala, tak nevim na koho si tady vyskakuješ, lásko. Chcípni. Ach. Blog a prázdný, polozborcený sídliště v pět ráno- jediný dvě místa, kde ten vztek ze sebe může ten vztek vyřvat.
Mimochodem, lovestory Toňa a Méérs zatim úspěšně (a velmi překvapivě) pokračuje a celkem štastně. Lidi tipovali, že nám to vydrží dva tejdny. Zatím jsme to přetáhli o tejden a nějaký drobný, což je sice k smíchu, ale u mě taky zároveň k potlesku :D.
Hm hm, život na dvě hovna, ale smějeme se dál. Co u vás, mládeži? :)

Méérs

Jedinej Judas mezi všema...

22. ledna 2012 v 20:27 | Méérs ☮
Ach zlatíčka.. proč.
Já jsem věděla, že u mě taková ta věc jako vztah nebude fungovat. Do včerejška to bylo celkem v pohodě., sice to v pátek bylo takový zvláštní ale ok. Rozhodly jsme se s Gábi a Greplou jít na ples, kde už na mě čekal ten můj, říkejme mu Toňa. Nejdřív do mě hustil, že mi to hrozně sluší.. aby taky ne, moje stříbrný taneční botičky měly 11ti cákovej podpatek a bolely mě v tom nohy jako sviňa. Ale taky nebyl jedinej kdo mi to říkal, klasicky. Potkala jsem Peťu, našeho společnýho kámoše, kterej mi říkal, ať se na něho hlavně nevyseru, že on hledá tu pravou, jseš v podstatě jeho první holka. Kurva cože? Peťo, nedělej si ze mě prdel haha. Fakt, Marci. To ne. A pak jsem jenom uslyšela Toňuv hlas "Mársi? Pojď, musim si s tebou promluvit.".. docela ve mě hrklo ok, ale zasmála jsem se, obešla jsem Peťu a šla s Toňou ven, kde na mě spustil "Koukni, jestli chceš balit Peťu, na tamtoho a tamtoho dělat oči a po ostatních koukat, tak myslim, že ten náš vztah nebude mít dlouhý trvání. Už sis mohla všicmnout že jsem dost žárlivej.". S otevřenou hubou jsem se ohradila, že Peťa je kamarád, ti ostatní taky a že jsem zvyklá se s nima bavit tak jak chci, jsem zvyklá je objímat a tak. Asi mi nevěřil jediný slovo, ale snažil se udobřit. Stejně jsem byla celej večer napnutá jak struna. Pak jako klasicky přišel David. V tom tmavým obleku, jemně proužkované košili a s černou kravatou ..se přiznám, že jsem si málem poslintala nový šaty. Dlouho jsem se držela, bavila se s ním tak jako se bavíme vždycky. Tak jako dva little monsters, věrní Lady G. Nakonec mě ukradl Toňovi rovnou z klína, že jdeme tancovat. Vlastně mi ty chvilky adrenalinu, který jsem zažívala jenom s ním, chyběly. Možná proto jsem se ani nebránila, když mě chytl za ruku a zatáhl mě do dvěří vedle, vedoucích do tzv. zákulisí. Tam mě přitiskl ke zdi a mě bylo celkem i jedno, že pár metrů od nás sedí žárlivej Toňa, kterej by mu při první příležitosti dal nejradši do tlamy. A pak mi říká "za jak dlouho Toňa odjede?" .. "do půl hodiny je pryč" .. "tohle bysme neměli dělat že? Toňa je můj kámoš" .. "ne neměli, Toňa je můj kluk" .. "tak aspoň ještě naposled buď můj Judas". Toňa byl vážně do půl hodiny pryč, během toho se mi ale stokrát ještě omlouvat za tu žárlivou scénu. Během zbytku večera jsme kolem sebe s Davidem chodili jako hladoví vlci a když jsme lezli za "stage" dávali jsme si kurevskej pozor jestli nás nevidí nikdo známej. Tímhle blbým plesem se jen potvrdilo že bez sebe nemůžeme bejt, ale spolu taky ne. A jenom my dva si dokážeme dát něco, co nám nikdo jinej nedá: adrenalin.
Dneska jsem se probudila a čekala jsem nějaký výčitky svědomí. Místo toho jsem akorát našla na polštáři rozmazanou řasenku a v mobilu další omluvnou sms od Toňu.. "Lásko, ještě jednou se moc omlouvám, prosím, odpusť mi to, vím že bys mě nepodvedla". A pak ty výčitky přišly...

Lady Gaga - Heavy Metal Lover

Méérs

Zamrzlá puberta

15. ledna 2012 v 19:56 | Méérs ☮
Jsem jenom já divná, nebo se všichni kolem mě zbláznili?
Jo, já vim, je pololetí, ale jenom proto nemusím mít samý pětky ne? :D Co ti profesoři blbnou? Mimochodem, včera jsem si byla na dvorečku zapálit svoje večerní cigáro no a kdo mě u toho nechytl? Maminka :D. Tak zropila šííílenou scénu, jak se jí to hrozně nelíbí a blablabla kecy. Slíbila jsem jí, že s tím seknu a za pět minut jsem si šla zapálit další, vážení, tomuhle se asi říká zamrzlá v puberta v 17ti letech. A ještě k tomu u holky.
Jinak. Celej víkend v lihu a to ani ne svou vlastní vinou. Pozvání na pivo se přece nedá odmítnout ne? Včera jak byla ta šílená vánice (teda aspoň u nás) se ten můj plesovej krasoň rozhodl přijít pěšky za mnou. Přišli jsme celí zasněžení, zapadli jsme do baráku. Maminka na nás chvilku hleděla, takže to bylo takové docela embarrassing. "Toni, tohle je maminka.. Mami, tohle je Toňa, no já bych ho zrovna nepředstavovala jako svýho kluka..." .. "Těší mě, já jsem Tonda.. přítel vaší dcery, doufám, že se vám líbím?" .. a maminka na to "panebože, další egoista..to nestačí že už moje dcera je namyšlená?" :D:D. A tak no. Takže já zažívám takový docela zmatený období, kdy mě i docela těší, že mám někoho s kým si rozumím. A nejvíc mě na tom rozesmívá, že jsme spolu zhruba týden a on mě ještě nezačal otravovat. Protože tejden je pro mě celkem dlouhá dobu.. nemůžu za to.
Takže jakej byl víkend u vás?
Milujte se a množte se děti ;).

Bon Jovi - Have a nice Day

Vaše Méérs

A jak to dopadlo

9. ledna 2012 v 21:13 | Méérs ☮
Ahoj děti mé nezvedené.
Je celkem normální, že se po sobotě probudim s kocovinou a zas si vzpomínám "bože, tohle jsem vážně dělala? ach ne, to ne.". Ale abych ve tři odpoledne celá rozcuchaná a neodmalovaná a pomačkaná od polštáře otevřela domovní dveře a za nima stál kluk, se kterým jsem cosi měla na plese, tak to se mi včera stalo poprvé. Celej zmrzlej, opřenej o kolo a "pojď si popovídat, zvu tě na pivo". OK, povídali jsme si přes čtyři hodiny a vlastně to byl snad první chlap, kterej hraje v mým životě nějakou roli a rozumíme si spolu. Typickej rebel, až moc podobnej mně, možná trošku hodnější s debilním jménem a ještě horším příjmením. Všichni do mě rejou: "tak co, konečně tě někdo pokořil, někdo tě dostal na kolena, jseš zadaná". Ale já věřím tomu, že to do týdne skončí. Jo, fakt tomu věřím. Nevim jestli v to doufám, ale věřím tomu, bohužel. Ale je až nechutně milej a všímavej, musím uznat. A jak lidově řekla Grepla: "kurva, tak to je kunda, kdes ho sbalila, na přehlídkovým mole?" .. "ne, na plese, hele v kvádru vypadá úplně jinak" .. "jo a jak?" .. "je to..kunda" :D:D. Co dodat, dnešní hláška pro nás nerozlučný kámošky byla "Méérs sbalila kundu".

Lady Gaga - Born this Way

No.. a nenaděláš nic.. teda možná nadělám. Učit bych se konečně mohla. Takže se mějte famfárově a spinkejte sladce. Holy God..

Méérs

Plesová sezóna a tak no...

7. ledna 2012 v 0:47 | Méérs ☮
Ahoj dacani.
Ehm, jak bych to načala...prostě, počínaje dneškem začíná plesová sezóna. Takový to šaty, štekle, silonky, nakroucený vlásky, blejsk sem, muck tam a tak. Loni a předloni jsem vždycky touhle dobou vyhlásila protestní zimní spánek a nechala ostatní, ať si to užívaj. A letos jsem to plánovala stejně. Ale pak přišla Gabča a řekla: "v sobotu jdu na svůj první ples, musíš jít se mnou" .. "ne" .. "prosím, jseš moje nejlepší kámoška". Chvíli mě přemlouvala, nasadila smutný oči, chvilku dělala uraženou, až jsem nakonec povolila. A ona hned začala plánovat, jak seženeme úplně "bezva super cool" šaty a jak budu mít třpytky ve vlasech a podpatky patnáct cáků. A tak to nakonec dopadlo tak, že když jsem si dneska při zkoušce "šatů" stoupla před zrcadlo, vypadala jsem jak černá vdova pardon- labuť. Černý tohle, černý tamto, z korzetu mi lezlo ven co nemělo, sukně byla moc načechraná a já jsem si připadala jako šlapka. Bože jak já tam moc nechci zítra. Držte mi palec, ať to nedopadne špatně prosím. Vzhledem k tomu, že Gabča si bere šaty, který jsou jí tak obtáhlý, že si ani boty sama zapnout nemůže, bude to katastrofa. Protože mě zaúkolovala, že když jí něco spadne, mám jí to automaticky podat. Problém je v tom, že moje sukně je tak krátká, že pokud se předehnu, nebude moc velkej problém vojet mě zezadu a pokud si lidově řečeno dřepnu, korzet se rozerve a já budu svoje prsa hledat někde na zemi. Holy God, save me...
Jinak teda nežiju, ale přežívám, školu jakoby ignoruju, ale usmívám se na všechny a dělám, že je vnímám, i když jsem totálně mimo. V takovým tom světě, kde je jenom tma a já. A vlastně si nic nevyčítáme, jsme spolu v poho. Nikdo nám nechybí, ale furt se nám tam někdo cpe. Třeba se nějak dohodnem. Už zas to začíná, stavy šílenství. Já to řikám furt- plesová sezóna........
Milujte se a množte.
btw: jo.. a marihuanu zlegalizovat..!

Rihanna - Disturbia

Méérs

Důvod k alkoholismu

4. ledna 2012 v 22:21 | Méérs ☮
Čáu podvraťáci.
Né, že bych nečekala, že po Silvestru nebudu mít kocovinu. Ale probudila jsem se nikoliv doma, ale ještě na místě konání, na lavičce, vedle jednoho z nejlepších kámošů. V kapse mi vibroval mobil. Mamka. "Hm?" - "Kde jseš sakra? Je deset ráno" - "V sále s děckama..už jdu domů.". Tak jsem se zvedla, hlava mě bolela ze dvou lahví vína, který jsem vychlastla mezi první až třetí hodinou ranní. Nemohla jsem najít tričko a vážně jsem nechápala, proč místo něj mám na sobě jen mikinu. Ale tak postupem času jsem si začala vzpoímnat. Po těch dvou lahvích vína to bylo trochu vostřejší a striptýz s Davidem na LoveGame od Gagy byl jenom začátek. S tím jedním z nejlepších kámošů jsem v podstatě skoro nic neměla a pak jsme jenom prostě usnuli v objetí. Když jsem odcházela v těch deset domů, překračovala jsem Davida, spícího na žíněnce a necítila jsem ani hanbu, ani provinění, smutek nebo tak něco. Prostě bezcitná mrcha a děvka, jak řekl. Děkuju pěkně, jdem si dát prda trávy a bude líp. Druhýho ledna jsem měla zase kocovinu, protože jsem večer potřebovala na ten Silvestr zapomenout. No a včera jsem do školy šla jak jinak než s kocovinou, protože se dostavila melancholie, kterou jsem potřebovala zapít. A zjistila jsem, že se ze mě asi stane alkoholik neboť tento rok bude totálně na p**u. Zčačalo to hned dneškem: Ráno jsem vstala, okamžitě jsem zjistila, že jsem dost zaspala. V trafice neměli cigára, který kouřím. V autobuse jsem potkala bejvalýho, se kterým se už nemáme moc v lásce. Na školu jsem rezignovala po čtrvté hodině. Byla jsem si zkoušet šaty na sobotní ples (fuj plesy..tohle je vyjímka), ve všech jsem měla kozy jako Pamela, navíc ta prodavačka byla asi lesba. Ve vlaku jsem potkala holku kámoše, která mě zabíjela pohledem, protože ten její kluk ji podvedl na Silvestra s mou nejlepší kámoškou. Matka mě seřvala hned jak jsem přišla domů, k tomu se mi udělalo blbě a chytla jsem rýmu. No řekněte sami, není takovej zasranej den dlvod k ožrání? Myslim že jo.
A vy? Žijete vůbec po Silvestru?

Sto Zvířat - Nikdy nic nebylo

Méérs

P.S.: Jo a.. nikdy nic nebylo..
P.S.S.: Fotka- Silvestr. Zleva já, Gabča a Dryna aneb Ilouš.

Be cruel and never back down baby..!

30. prosince 2011 v 21:13 | Méérs ☮
Čáu sweethearts.
Došla jsem k několika závěrům →
1) Asi je blbost teď hodnotit rok 2011 (protože nikdo z nás ještě neví jak moc velká bude posilvestrovská kocovina), ale:
- nenašla jsem si moc novejch přátel (teda našla, ale většinou jsem si je hned obrátila proti sobě)
- co se týče tzv. loves for one night, byl tento rok ku*va štědrej a většinou to ani nebylo vinou mojí (ok, bylo, ale ne ve všech případech)
- ne, nepřestala jsem kouřit. ne, nezbavila jsem se závislosti na kávě a big-shocku. ne, nepřestala jsem pít.
- ano, mezi mé nejlepší přátele stále patří Ilouš, Gabča, Grepla a mé vlastní šílenství
- ano, bojím se zítřejšího slavení...
2) Nikoliv podle slov, ale podle polibků poznáš povahu tvého protejšku. A není to tak těžký: líbá prudce? je prudkej. líbá něžně? je něžnej. chce to tvrdě? žjeah, je to sadomasochista.
3) Nikdy se nestaneš dobrým lhářem, pokud neuvěříš své vlastní lži.
4) Nikdy se nestaneš dobrým přítelem, pokud nejsi ochotný sáhnout si trochu do svého vlastního svědomí.
5) Když potkáš někoho, u koho vidíš, že má skoro tak vysoký ego jako ty a je opačného pohlaví, nemá cenu se s ním hádat- prostě to s ním dej do kupy.
.. No. A není vlastně ten život krásnej? Krásnej rok 2012, lidi. Na 2011 vzpomínejte, zapomínejte nebo ho rovnou odepište. Stejně už nebude nic jak bylo ;).

Mötley Crüe - Dr. FeelGood


Vaše (forever beautiful, forever selfish) Méérs

Díky za každou novou spřízněnou duši

28. prosince 2011 v 15:52 | Méérs ☮
Víte co je fakt, ale fakt na hovno? Když si uvaříte kafe, když zapnete počítač, vypnete facebook, protože se tam hovno děje, zapnete tumblr, všecko to počekujete a pak prostě sedíte a čumíte. Tak zapnete blog a projíždíte ty články na jedno brdo (jako je tento) a hrozně se u toho koušete nudou, protože vidíte, že dneska to rozhodně žádnej sex, drogy a rock'n'roll nebude, protože všichni opěvujou Džasťu Bíbra, takže to bude maximálně tak večerníček, sunar a popík. A pak prostě najedete blog, kterej vlastní nějaká slečna Míša***. A tak si řeknete, jo, pěknej layout, pojedu dál. Tý vole, to jsou krásný kytary, kurva, kdybych na to taky uměla hrát. Teď z toho dostanete depku, tak si uvaříte next kafe a najedete si u ní na blogu na rubriku hudba a nečekáte nic převratnýho (jakože by někdo měl stejnej styl jako vy). A tak projíždíte ty články a tak a vidíte glam rock (tak si jakože pustíte Mötley Crüe a jejich Girls, girls, girls do náladičky, taky náhodou narazíte na interview s Nikkim Sixxem z roku 83 a můžete se posrat smíchy, jak do sebe leje Jacka a vyje jako hladovej vlk a mele jedno přes druhý a stejně to nedává smysl), jedete dál po lajně a vidíte grunge (sakra další Nirvanák, to je paráda, paráda..!), jedete dál a narazíte na Lady Gagu, na vašeho idola. Tak píšete komentář, že se vám skoro kouří od prstů, jak je perfektní. A pak, když jste skoro vyšťavení tém náhlým projevem emocí, zastavíte se, napíšete tenhle článek a v klidu trávíte svůj úspěch. Je to vlastně dobře?
Je vlastně hrozně divný najít někoho s kým máte dost společnýho, jak jsem se dozvěděla o víkendu. Ale taky je to hroznej vodvaz v tomhle ponurým dni. A já děkuji slečně Míše***, páč mi krásně zlepšila den. Děkuju :). A spolehni se, že se ještě stavim :).

Mötley Crüe - Girls Girls Girls

Jak mě to všechno letos dojalo...

24. prosince 2011 v 17:30 | Méérs ☮
Tenhle článek nebude moc dlouhej (za a) na něj nemám čas, za b) dokážu to říct i velmi krátce).
Myslela jsem, že tyhle Vánoce budou totálně na pytel, ale stalo se mi něco, co se mi ještě nestalo: totálně jsem z nich dneska vyměkla. Všem přeju krásný Vánoce, objímám je a dávám jim polibky. Dneska jsem se dojetím rozplakala u Lvího krále, Shrekoledy, ale i našich pohádek.. u Třetího prince, u Večernice. Včera mě rozplakal pohřeb pana prezidenta Havla, kterého jsem vždy chovala v srdci a chovat ho tam vždy budu pro to, co dokázal. Byl to vyjímečný člověk a tyhle Vánoce jsou asi tak trochu smutné, když tu s námi není, doufám, že vidí, v jaké lásce na něj vzpomínáme. "Pravda a láska musí vždy zvítězit nad lží a nenávistí!" Jak krásná slova.. Už zase se mi chce plakat.. oprava: já pláču. Letos mě to všechno prostě dojímá (a to moje tvrďácká povaha neuronila slzu už pěknejch pár měsíců).
Přeju Vám krásné Vánoce. Užijte si je jak chcete sami, ale já Vám přeju, aby byly co nejpovedenější. A dárky? To je vedlejší, buďte spokojení s tím, že můžete být s těmi koho máte rádi :). Tady na blogy speciálně přeju: Camille D. (všechno bude lepší beruško, však víš, nikdy není tak hrozně aby nemohlo bejt hůř.. úsměv =), Dryně (té i v soukromí =) a Saiko-chan (krásné animácké Vánoce =).
Protože: Kdo má přátele a rodinu, ten není nikdy sám.. a hlavně ne dnes :).
Vaše Méérs
 
 

Reklama